Větrné elektrárny jako příčina relativizace hodnocení a ochrany krajinného rázu

4. března 2008 v 21:08 | Doc.Ing.Petr Sklenička CSc.
Doc.Ing.Petr Sklenička CSc.
Katedra biotechnických úprav krajiny
Fakulta lesnická a enviromentální
Česká zemědělská univerzita v Praze

Větrné elektrárny se v dnešní době rozhodující měrou podílejí na zásadní změně charakteru české krajiny. O nejednoznačném pohledu na ně svědčí mimo jiné i postoj odborné veřejnosti a tzv. ekologických iniciativ, které patrně nikdy nebyly více vnitřně rozpolceny. Důvod je zřejmý . Na jedné misce vah leží energie významného obnovitelného zdroje (dodatek: VTE nejsou významný obnovitelný zdroj, viz např. Darmstadtský manifest), na misce druhé pak ekologické, ale především estetické kvality. Celý koncept využití obnovitelných zdrojů v ČR má vážné logické trhliny, které stavějí větrné elektrárny nikoliv do role spasitelů životního prostředí, ale naopak jeho uzurpátorů. Kromě samotného vlivu na ekologické, ale především vizuální kvality prostředí, nese v sobě realizace větrných elektráren další, nepřímé nebezpečí. Svým extrémním projevem větrné elektrárny natolik rozšiřují naše hodnotící měřítko, že smazávají hranice mezi dříve jasně definovanými hodnotami. Co bylo nepřístupné, stává se ve světle obřích větrníků přijatelnou drobností.

UDRŽITELNOST ZA KAŽDOU CENU

V současné době se plánované větrné elektrárny v Česku dají počítat minimálně na stovky. Důvodem takto náhlého rozmachu výstavby je vládní podpora obnovitelných zdrojů, dlouhodobá garance vysokých výkupních cen energie a další politické a ekonomické faktory, o kterých se pouze šeptá v kuloárech. Díky tomu se dnes výstavba větrných elektráren řadí k nejjistějším investicím u nás. Státní garance pak otevírají sejfy i těch neopatrnějších bank.

Mají-li mít větrné elektrárny požadovaný blahodárný vliv na kvalitu životního prostředí, člověk by očekával, že z úst nejpovolanějších zazní i logické" B". Například která ze současných tepelných elektráren bude odstavena, či jí bude alespoň redukován výkon, o kolik budeme těžit méně uhlí a která území tím zachráníme před totální devastací. Paradoxně se však ve stejné době hovoří o výstavbě nové jaderné elektrárny, nových přehrad, o prolomení limitů těžby uhlí na Mostecku, v důsledku čehož o bourání Horního Jiřetína atd. To vše na území malého Česka. Jako bychom tu museli mít od všeho pořádný kousek. Je přitom zřejmé, že produkce energie, byť z obnovitelného zdroje, která ovšem nenahradí energii ze zdroje konvenčního, je pouze energií vyrobenou jaksi navíc. A taková žádným způsobem životnímu prostředí nepomáhá.

Hovoří se také o našem předním postavení mezi vývozci elektrické energie do zahraničí, hovoří se i o dumpingových cenách. Snížení vývozu elektřiny by znamenalo okamžitý efekt a patrně nikomu není divné, že o něj nestojí například zástupci ČEZ. Ale stojí o něj zastánci větrných elektráren? Anebo chtějí, aby jimi prosazovaná cesta udržitelnosti byla za každou cenu co nejvíce vidět? Jak je možné, že dosud nebyla zpracována strategická EIA na využívání obnovitelných zdrojů energie v ČR, které mají tak dalekosáhlé dopady na krajinu? Proč nenásledovala široká veřejná diskuse? Přitom se dnes SEA povinně zpracovává například i na krajské koncepce ochrany přírody a krajiny. Na jedné straně nepochopitelné "opomenutí" rezortu , na straně druhé přehnaný formalismus. Neobává se někdo, že by se větrné elektrárny z pohledu této koncepce ukázaly jako chybné řešení naší energetické politiky i politiky ochrany životního prostředí? V některých státech Evropy, kde má využívání větrné energie tradici, již tuto formu dobývání elektrické energie postupně opouštějí.

O českém pojetí udržitelnosti tohoto zdroje vypovídá i nedávná televizní reportáž, v které zástupce obce Hora Svaté Kateřiny hovořil o potřebě výstavby dvou větrných elektráren. Ty jim ročně přinesou do rozpočtu půl milionu korun, kterými chce motivovat občany, aby nepřecházeli v důsledku zdražení plynu na pevná paliva. Na otázku, jak bude využita energie z obnovitelného zdroje tiše odpovídají dráty nadzemního vedení mířící na německou stranu.

EIFFELLAND?

Hovoří-li zastánci tohoto trendu o ekologicky čisté energii, patrně za složku životního prostředí nepovažují estetické hodnoty krajiny. V zahraničí vědeckých pracech se v této souvislosti nejčastěji hovoří o vizuální kontaminaci prostředí. A právě z tohoto hlediska, domnívám se , lze současnost označit jako období nejvýznamnějších změn krajiny od průmyslové revoluce. Jsem přesvědčen, že spolu s dalšími jevy, jakými jsou naooko řízená suburbanizace , výstavba dálničních komunikací aj., jdou současné změny vizuálních kvalit krajiny v mnohém dokonce dále, než dopady procesů padesátých let na venkově a v zemědělství. Ve výsledku tak dochází k nevratným změnám charakteru menších území, ale i celých rozsáhlých oblastí.

Nejednoznačná je ovšem i odpověď příznivců větrných elektráren na základní otázku, zda jsou tyto příčinou snížení estetických hodnot. Zatímco někteří připouštějí negativní aspekty, které jsou ovšem převáženy klady, druzí je pasují na "nositele nových hodnot", "symboly nové doby" či dokonce na "novodobé Eiffelovky".

MALÉ A VELKÉ RYBY

Výstavba větrných elektráren však přináší i některé další, nepřímé dopady na krajinu. Od roku 1992 je součástí české environmentální legislativy i institut krajinného rázu, který má krajinu chránit před aktivitami snižujícími její estetické a přírodní hodnoty. Záměry, které se z tohoto pohledu sledují, představují různou míru ohrožení. Bilboardy počínaje a otevírkami povrchových lomů konče. Každý záměr se liší svým významem, projevem, ale také dosahem. A právě větrné elektrárny v tomto smyslu bourají veškeré dosavadní konvence svojí formou, vertikálním akcentem, dosahem, ale i dynamickým charakterem. Točící se vrtule upoutávají pozornost mnohem více než stavby statické. Při dobré viditelnosti je lze zaznamenat na vzdálenost 25 km i větší.

Odborník posuzující vliv na krajinný ráz, úředník vydávající se věci rozhodnutí, ale i obyvatel dotčené oblasti, ti všichni jsou větrnými elektrárnami, ať chtějí nebo nechtějí, ovlivněni ve svém úsudku. Jsou-li větrníky stavěny i přes značný vliv na krajinný ráz, budou ještě někomu vadit "maličkosti" typu bilboardu uprostřed polí, kreace architekta samouka na vizuálně exponovaném horizontu, stožáru mobilního operátora na vrcholu krajinné dominanty či transformátoru umístěného v průhledu na barokní památku? A má ještě smysl při ochraně krajiny zaobírat se tak abstraktním fenoménem jakým je genius loci?

Nejvýznamnější české panorama Hradčan hyzdí podivuhodný stožár v těsné blízkosti Petřínské věže, jenž stírá význam této dominanty a devalvuje celkový estetický zážitek z jedné nejobdivuhodnějších evropských scenérií. Stojí tam jakoby vydržený z dob, kdy ještě plnil roli rušičky. Zkuste ale chtít umístit na střechu malostranského domu střešní okno a se zlou se potážete. Budeme tedy honit malé ryby a velké nám mohou unikat?

Větrné elektrárny několikanásobně roztáhly pomyslné hodnotící měřítko a smazaly již tak citlivé relace mezi krásným a ošklivým, možným a nevhodným. Dalším vedlejším efektem větrných elektráren je skutečnost, že jejich přítomnost v krajině přitahuje další aktivity s negativním vizuálním projevem. V praxi to velmi často funguje tak, že první takováto negativní dominanta "načíná" území. Posuzovatelé dalších záměrů jsou tak nuceni objektivně konstatovat existenci negativních vizuálních projevů v krajině před realizací dalších staveb. S trochou nadsázky lze tento stav přirovnat ke ztrátě dlouho hájeného panenství. Větrná elektrárna je umělou dominantou. Podle Kevina Lynche (2004) je zásadním atributem těchto významných orientačních bodů jejich unikátnost a zapamatovatelnost v kontextu prostředí. Čím jsou snadněji rozeznatelné, tím spíše budou považovány za důležité a to především díky své jasné formě, výškových relacím, kontrastu vůči pozadí nebo výrazovému umístění v prostoru. Větrné elektrárny všechny tyto podmínky bohatě naplňují. Jsme ale opravdu připraveni, že vesměs převezmou úlohu hlavních orientačních bodů v krajině od přírodních dominant? Odpověď na "kudy?" již nebude znít "za kopcem doprava", ale " za elektrárnou doprava". Vzniká nová krajina s novým orientačními body, a přitom stačilo tak málo. Nový zákon, který přesouvá ohnisko zájmu finančních skupin k české krajině, v které jim český stát garantuje zisky. Nebo je všechno jinak a my jen nestíháme uvyknout tempu změn krajiny, jak spekulují autoři knihy Krajina a revoluce(Sádlo et al., 2005). Selháváme podle tohoto názoru jako pozorovatelé? Principy, které by si do svého loga mohla vetknout kdejaká betonová lobby. "Jsme jen napřed, zvyknete si". Nemyslím, že zrovna zmínění spoluautoři mají zapotřebí takto šokovat, aby si jejich texty našly čtenáře.

KVÓTY PROTI ROZUMU

Možnost umístění větrných elektráren musí být vždy zkoumána ve vztahu k typu krajiny a jejím estetickým, přírodním, kulturním i historickým charakteristikám. Existují krajiny, které jejich výstavbou a provozem utrpí minimálně. Sama obec Jindřichovice pod Smrkem, která je patrn nejvěrohodnějším programátorem využívání větrné energie, je dokladem, že lze nalézt z místa, kde vítr fouká a která umístěním větrníků příliš netrpí. Liberecký kraj dal preventivně vypracovat studii, která vymezuje i další území, kde je možné větrné elektrárny stavět s relativně menšími dopady na krajinu a přírodu. Jen investor sebevrah by se tam dnes vrhla s návrhy nových větrníků do míst, která jsou jim ve studii zapovězena.

Česká republika šla na věc z opačného konce, než měla. Nejprve se zavázala naplnit určitou kvótu produkce elektrické energie z větrných elektráren, teprve poté se jala testovat, co to udělá s krajinou a s lidmi. Otevřela Pandořinu skříňku, když pozvala investory do české krajiny bez předem jasně definovaných pravidel. Posudky na jednotlivé plánované akce často prokazují významné narušení krajinného rázu. Nelze však patrně očekávat, že by se ministerstvo životního prostředí stalo hrobníkem vlastního závazku a v odvolacích řízeních podobné záměry příliš často negovalo.

Bojím se, aby se stovky větrníků v české krajině nestaly opravdu jen a výhradně symbolem. Symbolem hry na ochranu životního prostředí za každou cenu. Symbolem vítězství jedné lobby nad jinou. Nedávno řekl předseda správní rady ČEZ v rozhlase, že tato organizace je připravena během krátké chvíle převést některé tepelné elektrárny na spalování biomasy. Není to již problém technický, nýbrž ekonomický. Kdyby stát nastavil dotační pravidla jinak, mohla být symbolem dnešní doby spíše udržovaná krajina, prostá zbytečných umělých dominant.


Literatura:
Lynch, K. 2004.Obraz města. Bova Polygon, Praha.
Sádlo, J., Pokorný, P., Dreslerová, D., Cílek, V., 2005. Krajina a revoluce- významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Malá Skála, Praha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Urban Josef Urban | E-mail | 5. března 2008 v 17:36 | Reagovat

Dnes na zásedání vlády, ohledně energetické koncepce naší republiky, pan premiér Topolánek vyřknul mimo jiné, jednu zásadní větu- stavět další větrné elektrárny by bylo chybou.Tato zpráva byla na internetu než jsem se probral z údivu, tak došlo k doplnění zpráv a bylo to pryč.Myslím si, že to je jasný signál o tom, že zde došlo k chybě a kdo jiný by do této problematiky mohl vidět lépe než právě on,a možná několik dalších.Po česku- by to bylo přiznání chyby a tím pádem máme pravdu všichni co jsme proti vrtulim.  

                           Zdraví Urban

2 Josef Urban Josef Urban | E-mail | 5. března 2008 v 17:57 | Reagovat

Podařilo se větu pana premiéra dohledat, tak ji můžu přesně přepsat."To, že se stavějí stále nové větrníky ,ale pokládám za obrovskou chybu". Jinak v celém článku je spousta zajimavých informací,proto uvedu celou adresu

http://www.novinky.cz/clanek/134626-topolanek-energetika-se-bez-jadra-neobejde.html

3 větrník větrník | 6. března 2008 v 12:02 | Reagovat

Děkuji za informaci, hned zveřejňuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama