K pohonu větrníků nestačí vítr

10. května 2008 v 11:15 | R. Hladík
Jediný pozitivní efekt cenové podpory najdeme v růstu důchodů investorů a provozovatelů větrných elektráren. To je totiž jediný reálný a vyčíslitelný efekt tohoto vládního nařízení. Zde leží klíč, to je ta reálná hybná síla. Jde o peníze. Skleníkový efekt a trvale udržitelný rozvoj jsou ideje, které byly použity jako argumenty pro regulaci vedoucí k novému rozdělení peněz ve společnosti.
Skleníkového efektu se chytili podnikatelé, jejichž byznys skomírá a jejichž produkty nikdo nechce. K pohonu větrníků nestačí jen vítr. Je ještě třeba někoho donutit, aby to zaplatil. Kdyby zastánci elektřiny z větru a jejích vysokých výkupních cen skutečně věřili v to, co hlásají, dohodli by si smluvně vyšší ceny za svou individuálně spotřebovanou elektřinu. Sami by hradili náklady na větrnou energii. Místo toho nabízejí svou vizi ostatním a nutí je přispět na věc, se kterou nesouhlasí. Je to stejné, jako bychom byli zákonem donuceni odebrat v neprosperujícím obchodě nějaký "ležák".
Povinné procento energie z obnovitelných zdrojů (u nás navrhované mimo jiné ve formě větrníků na Krušných horách) - tedy to, co je někým prezentováno jako "nejmodernější trend", "přibližování se EU", "realizace závěrů summitu v Johannesburgu" - může být další ukázkou jevu, který popsal výstižně Milton Friedman jako obrácenou verzi slavné "neviditelné ruky trhu" Adama Smithe. Totiž že provozovatel veřejného blaha je jakoby neviditelnou rukou veden k prosazování soukromých zájmů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama