Větrné mlýny na postupu

20. května 2008 v 7:05 | Lojzin, Hulín
Kdysi dávno, několik desítek let tomu nazad, napadlo jednoho technicky zdatného kamaráda na (dnes již bývalé) trampské boudě v Hostýnských horách zřídit větrnou elektrárničku. Obdivoval jsem jejich nadšení a dovednost a jediné co mi na celé věci vadilo, byla železná konstrukce, hyzdící paseku. Stála tam, rezavé torzo, ještě pár let po tom, co tento pokus o první alternativní elektrifikaci tramské boudy v Československu skončil nezdarem. On totiž ten alternátor jen tak "volně ke stažení" na tyči v lese, byl natolik silným magnetem, že přitahoval lapky ze širokého okolí a po páté výměně, kdy už stejně nebylo odkud shánět další, nezbylo než tento novátorský počin odpískat.
Nezvratný zásah do našeho života je změna rázu krajiny. Koncem minulého roku jel jsem z Mikulova do Vídně a žasnul, jak se tamnější, donedávna velice líbezná krajina(tak podobná naší Jižní Moravě), změnila. Mezi romantickými vinohrady, ovocnými sady, malebnými vesničkami se zříceninami hradů a malovanými sklípky, tyčí se, od horizontu k horizontu, obrovité sloupy větrných elektráren. Jsou jich tam desítky a než dojedete do Vídně, přestane vás pohled z okna bavit. Nedávno ještě typicky zemědělský ráz se všemi jeho klidovými akcenty, změnil se v tvrdě industriální a pozorovatel, turista, tramp těžko mezi rotujícími vrtulemi hledá místo, kam by namířil své kroky. Krajina zevšedněla!
Potlach, větrné elektrárny a vysílače

Foto z 13. Československého potlachu (Autor: Pekelník)
Nu což, řekl jsem si, ať si rakušáci dělají co chtějí. Když mi ale před měsícem donesli zvědové zprávu, že v polích, pár kilometrů od mého bydliště se již vykupují pozemky, aby na nich mohlo stát hejno větrníků, zbystřil jsem a začal shánět infomace. A světe div se! Postavit větrnou elektrárnu, ještě se státním požehnáním a tučnou dotací je totiž maličkost. Teda zejména, jste-li silná, zahraniční firma s neomezeným kapitálem, nebo úvěrem a týmem zkušených právníků. To si jednoduše vytypujete lokalitu, čím menší a zastrčenější vesnice na ní leží, tím lépe a pak zdvořile oslovíte starostu a občany, soukromé majitele pozemků (státním, nebo jinak majetkově sporným se pro jistotu vyhnete). Lidem, doposud za své polnosti inkasujícím od místního zemědělce pár stokorun ročně, nabídnete za plácek pod elektrárnou sumu, ze které se jim zatočí hlava a ruka sama sahá po peru, jen aby už podepsala smlouvu. Starostovi a zastupitelstvu přislíbíte takovou dotaci do obecní pokladny, že od té chvíle začnou věřit na zlatý prasátko a v noci se budí strachem, jen aby jste si nakonec pro svůj záměr nevybrali sousední ves. No a můžete začít stavět. Jen ať vítr fouká!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama