Červen 2008

ŽIVOT S VĚTRNÍKEM

25. června 2008 v 7:14 | LUDĚK NAVARA, redaktor MF DNES
Větrné elektrárny přinášejí obcím miliony. Mnozí se s nimi však nesmířili. "Jen hyzdí krajinu," říkají Ten svist samozřejmě není úplně příjemný. "Bzzn!" Kdo stojí v těsné blízkosti větrné elektrárny, má opravdu pocit, že by mu mohlo něco přistát na hlavě. "Bzzn!" "Bzzn!" Svist vzniká rázem vzduchu ve chvíli, kdy vrtule míjí ocelový sloup. Ale ze vzdálenosti pár stovek metrů už je pohled na otáčející se vrtule docela uklidňující. Ovšem jak pro koho. "Jebe to do hlavy. Pořád ten opakující se zvuk. "Bzzn!" "Bzzn!" jako když mučili vězně, když jim nechali nepřetržitě kapat vodu na hlavu," stěžuje si Jiří Hanák, vedoucí zemědělského družstva v Protivanově. Kanceláře družstva jsou opravdu otáčejícím se lopatkám nejblíže. Na první pohled to vypadá, že se jedna obří vrtule tyčí přímo za kravínem. Ale na svist si stěžují i někteří lidé v obci. "Když fouká směrem k vesnici, tak mne to budí. Mám takový divný pocit, to byste zešílel," říká Pavel Lachman z Protivanova. "Nevyspíte se jednou, dvakrát a pak musíte do práce," stěžuje si. Podle odborníka na větrnou energii Josefa Štekla z Akademie věd však dobře umístěné a konstruované elektrárny zdraví neškodí. "Mohli bychom předpokládat, že v Německu by bylo možné postavit přes 19 tisíc větrných elektráren, kdyby měly škodlivý vliv na zdraví?" ptá se. Jen kamení, zima a vítr Nad Protivanovem, obcí na Drahanské vrchovině, se tyčí dvě obří vrtule a jedna malá, která tam vyrostla už před lety. "Nejbližší domy jsou kolem 800 metrů od elektráren, další jsou přes kilometr vzdálené. Jsou slyšet jen v noci, když je ticho, při jihovýchodním nebo jižním větru, což je asi dvacetkrát do roka," popisuje starosta Protivanova Karel Trnečka. Upozorňuje, že všechny hlukové normy tamní elektrárny splňují. I po všech ostatních stránkách fungují - zdá se - bezchybně. Nikdy zde nebyly problémy s námrazou a ani si nikdo nestěžoval, že by kvůli nim hynuli ptáci z okolí. Ostatně Protivanov asi s tisícovkou obyvatel byl jednou z prvních obcí v širokém okolí, která si výstavbu elektráren odsouhlasila. "Při zvažování další výstavby větrných elektráren bylo v březnu zasedání zastupitelstva. Odpůrců bylo asi deset," popisuje starosta. Investice samozřejmě přináší peníze z poplatků do obecní pokladny. Výši však starosta prozradit nechce. "Není toho zase tolik. Potřebujeme opravit cesty, chodníky, náměstí a školu... na to všechno to nevystačí." Protivanov leží sice v nejvyšších partiích Drahanské vrchoviny, ale v kraji, který je stranou turistických cest a v jeho blízkosti není ani žádné průmyslové město. Na druhé straně větru je tam opravdu dost. "Vítr je snad jediná šance. Vždyť kromě kamení, zimy a větru tady nic není. Topí se u nás od 20. září do konce května. Tak co tady chcete dělat?" ptá se Trnečka, který elektrárny považuje za novou dominantu obce. Už uvažuje, že by v budoucnu mohla přibýt elektrárna další. Stroje jsou totiž stále dokonalejší a výkonnější, a tak se s novými nabídkami objevují i přísliby stále vyšších příspěvků do obecní pokladny. Dnes už investoři nabízejí příspěvky v řádu milionů korun. Je to umožněno tím, že odběratel musí elektřinu z větru odkoupit za státem garantovanou cenu, která je vyšší než tržní. Rozhoduje o ní energetický regulační úřad. Zvýšené náklady se pak rozúčtují do cen elektřiny. Při garantovaných výkupních cenách je výstavba a provoz elektráren zdrojem jistých a relativně vysokých příjmů. Toho si jsou vědomi i v Protivanově. Ostatně minimálně ještě jedna elektrárna by při dodržení předepsaných vzdáleností poblíž obce stát mohla. Jenže je otázka, zda by dnes obyvatelé už nebyli proti. "Myslím, že bychom k tomu neměli zůstávat lhostejní. Věřím, že s narůstajícím časem odpor bude sílit a občané se tomu postaví," říká Jiří Hanák. On sám však bojuje proti větrným elektrárnám nejen kvůli hluku a nejen v Protivanově. Hnusota, kam se podíváš Podle Hanáka totiž obří vrtule do krajiny jednoduše nepatří. "Ta krajina se pak stane nezajímavou. Možná se za peníze z větru zvelebí obce, ale lidé z nich zase utečou," říká. A kritizuje krajinu v Dolním Rakousku, kde dnes stojí obrovské množství větrných elektráren. "Když přejedu hranice u Mikulova, je to děs a hrůza. Hnusota. Dnes už při pohledu od Bratislavy směrem do Rakouska se vám otevře panorama hnusoty," rozhořčuje se. Jeho názor není zdaleka osamocený. Ostatně i sami Rakušané si nejcennější horské scenérie před výstavbou větrníků chrání. V řadě lokalit v Česku už vznikla sdružení, která proti elektrárnám bojují, a jedenáct se jich spojilo do unie proti větrným elektrárnám. "Větrné elektrárny hyzdí krajinu, evokují průmyslovou zónu, jejich výstavba je na většině území ČR nevhodná," píše se mimo jiné v jejich stanovisku. Odpůrci vypočítávají i další důvody: například že pozemky v blízkosti elektráren ztrácejí svou hodnotu a že elektrárny v rekreačních oblastech mají záporný vliv na podnikání, především na ubytování a služby. Zásahy do krajiny, které větrníky působí, si však už začaly hlídat i některé kraje. Jihomoravský kraj si nechal vypracovat počítačovou simulaci, která ukáže, jak se budou v krajině vyjímat plánované stavby a odkud odevšad na ně už bude vidět. "Tento způsob získávání energie na jižní Moravě nepodporujeme. Neumím si představit, co by to udělalo s krajinou," říká náměstkyně hejtmana Anna Procházková. Větrníky tak nevyrostou například u Slavkova, kde je známé "Napoleonovo" bojiště. Stavební úřad tam před krátkým časem zastavil projekt za 160 milionů korun právě s ohledem na krajinný ráz. Není nic lepšího Naopak větrníky si nemůže vynachválit známý ekolog a starosta Jindřichovic pod Smrkem Petr Pávek. V jeho obci nevlastní elektrárny soukromá firma, jak je to dnes běžné jinde, ale elektrárny jsou přímo majetkem obce. Dva tamní větrníky se staly prvními obecními elektrárnami v tuzemsku. "Jsme s nimi velmi spokojeni, přispívají nám významně do obecního rozpočtu. A jsou to naše peníze," říká Pávek. On sám netají, že je velkým zastáncem větrníků. "Zásah do krajiny je otázkou subjektivního vnímání. Je to samozřejmě velký zásah, ale to jsou i stožáry vysokého napětí, kostely, hrady. Ale nemusí to být přece vnímáno negativně. Věž kostela také vnímáme většinou kladně," vysvětluje. "Větrné elektrárny hyzdí krajinu, evokují průmyslovou zónu, pro většinu území ČR se nehodí." Sdružení proti větrníkům

Větrné elektrárny jsou jen doplňkový zdroj

23. června 2008 v 8:18 | LUDĚK NAVARA, redaktor MF DNES
Větrné elektrárny jsou důležité, ale pokud vědci nevyřeší skladování energie, budou jen doplňkovým zdrojem elektřiny. Říká Josef Štekl, který v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd vede oddělení pro větrnou energii. Větrnými elektrárnami se zabývá od roku 1993.

* Zachrání nás "větrníky" před energetickou krizí?
Výstavba větrných elektráren může být jedním z řady opatření, jejichž cílem je, aby taková krize nenastala. Větrná energetika má nepopiratelný podíl na ochraně životního prostředí, snížení závislosti na těžbě uhlí a dovozech energie.

* Kolik energie lze získat z větru?
Naše území má podobné klimatické poměry jako například německá spolková země Sasko. Tam k prosinci 2007 výroba elektřiny z větru pokrývala 6 procent z celkové spotřeby elektřiny. Na celém území Německa to bylo 6,5 procenta. V Česku je však podíl elektrické energie z větru velmi nízký: ani ne půl procentního bodu. Takže možnosti rozvoje jistě existují. I přesto se domnívám, že u nás bude vítr i v budoucnosti jen doplňkovým zdrojem.

* Energie z větru se neobejde bez speciální podpory. Proč zde nefunguje "normální" trh?
Často se srovnává cena elektřiny (kilowatthodiny) vyrobené z uhlí a z větru. Byl-li v roce 2001 rozdíl mezi cenou kilowatthodiny z větru a uhlí 2,30 Kč, dnes je tento rozdíl jen 0,86 Kč. S ohledem na rostoucí ceny uhlí a technický rozvoj větrných elektráren lze předpokládat, že brzy bude větrná energetika schopna existence bez jakékoliv podpory. K tomu je však třeba dodat, že stát platí za výrobce energie z uhlí revitalizaci krajiny, škody na zdraví a stavbách, které vyvolávají emise. Tuto cenovou "nespravedlnost" by měla odstranit ekologická daň.

* Není právě díky této státní podpoře podnikání v tomto oboru dobrým "byznysem"?
Domnívám se, že v porovnání s energetikou jadernou a fosilní (spalování uhlí) to bude "byznys" méně výnosný. Zvlášť pro podnikatele, na které se již nedostaly lokality, kde je vyšší průměrná roční rychlost větru. Jaký je to "byznys", ukáže až čas a to, zda podnikatelé budou schopni splácet půjčky. Mimochodem - poslední léta jsou mimořádně větrná, což nemusí trvat stále.

* Větrníky se sice vyrábějí z obnovitelných zdrojů, ale jejich odpůrci připomínají, že ničí krajinný ráz...
Můžeme si přečíst, co bylo polemik například kolem stavby Eiffelovy věže, Tančícího domu a v poslední době letenské knihovny. Je s podivem, kolik "krajinářů" brojí proti větrným elektrárnám, ale bez povšimnutí připustili například stavby asi pěti tisíc stožárů mobilních operátorů. Zásadně však platí, že každá energetika a hlavně přenosové sítě mají vliv na krajinný ráz. Ale vždy je potřeba hledat kompromis. Na druhé straně mohou obce z peněz získaných z větrné energie krajinný ráz vylepšit budováním obecních staveb, chodníků a podobně.

* Kolika větrných elektráren se u nás můžeme dočkat?
Předpokládáme výstavbu 1 200 větrných elektráren. Když uvážíme, že na našem území byla historicky doložena existence 879 větrných mlýnů, pak zmíněné množství se od tohoto čísla tak nevzdaluje.

* Odpůrci mohou výstavbu na mnoha místech zablokovat. Právě kvůli vlivu na krajinu...
Jestli někteří větrné elektrárny z hlediska krajinného rázu kritizují, je velká část veřejnosti, která větrné elektrárny vnímá pozitivně. To dokazují průzkumy veřejného mínění provedené u nás i v zahraničí. Musíme však respektovat měřítko krajiny či její významné dominanty. Dovolte, abych připomněl, že i ty větrné mlýny byly přece vnímány jako přirozená součást prostředí.

* Můžeme mít jistotu, že výstavba bude opravdu citlivá?
Každý projekt musí projít úspěšně řízením posuzujícím vliv stavby na životní prostředí, v němž se hodnotí vliv na okolní přírodu (na hnízdící a tažné ptactvo, chráněné druhy živočichů apod.). Posuzuje se, zda stavba nepřekračuje povolené hladiny hluku, a také jakýmá vliv na krajinný ráz. Stavba musí projít územním řízením a stavebním povolením, při nichž se vyjadřují desítky dotčených stran.

* Nechme krajinu stranou. Někteří lidé si stěžují, že jim větrníky škodí. Mohou škodit?
Ano. Jsou-li špatně vyprojektovány a špatně provozovány. Podobně jako dálnice postavené pod okny obytných domů, povrchový důl na hnědé uhlí půl kilometru od třicetitisícového města nebo chemička u pstruhového potoka.

Vysočina nechce větrníky, zničily by krajinu

16. června 2008 v 12:24 | větrník
Brno - Kraj Vysočina je dalším regionem v Česku, který začal bojovat s investory, kteří chtějí stavět větrné elektrárny.
Především kvůli krajině u obce Blatnice nedaleko zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou kraj nesouhlasí s výstavbou osmi 150 metrů vysokých větrných elektráren, které chtěla postavit firma s rakouským kapitálem.
Krajina nad zisk
A kraji se příliš nelíbí ani plány polostátní firmy ČEZ, která chce jenom asi o dvacet kilometrů dál, nedaleko jaderné elektrárny Dukovany, postavit větrné parky, jenom u Řešic má vyrůst osm větrníků. Podle kraje by ale větrníky ohrozily lidi i přírodu, krajská rada chce proto projekt důkladně prověřit.
V případě větrného parku Blatnice krajští úředníci zpochybnili posudky, podle kterých by větrníky krajinu příliš nepoznamenaly. A potvrdily názor památkářů, podle kterých by větrné elektrárny zhodnotily krajinu v okolí známého zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Podle kraje to, že elektrárny poškodí krajinu, nemůže vyvážit výrobu energie bez znečišťování životního prostředí. "Úřad se neztotožňuje s názorem zpracovatele posudku, že jisté negativní účinky zařízení na životní prostředí a veřejné zdraví jsou akceptovatelné, pokud jsou vyváženy pozitivním přínosem - v případě větrných elektráren výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů bez znečišťování životního prostředí," uvedl v nesouhlasném stanovisku se stavbou elektráren Michal Fryš z úřadu kraje Vysočina.
Podle krajských úředníků nemohou ekonomické výhody převyšovat zájem nad ochranou přírody. Podobně už rozhodl v případě sporu o výstavbu elektráren na Pardubicku Nejvyšší správní soud.
"Ekonomickou stránku věci nelze vyvyšovat nad vlastní předmět řízení, tedy zachování hodnot krajiny a harmonického měřítka v krajině. Jde o otázkou podružnou, která nemůže hrát v případech významného dotčení krajinného rázu rozhodující roli," napsal v rozhodnutí senát NSS s předsedou Vojtěchem Šimíčkem.
Jak dopadne ČEZ?
"Že k významnému ovlivnění hodnot krajinného rázu dojde, zejména z hlediska snížení estetické hodnoty krajiny vytvořením nových dominant nepřehlédnutelně měnících její harmonický výraz a vztahy jednotlivých krajinářských prvků, je zcela evidentní. Takový dopad je částí obyvatel a uživatelů tohoto prostoru chápán jako nepřijatelný," uvedl Michal Fryš ve stanovisku.

Na Vysočině nyní funguje pět velkých větrných elektráren - čtyři u Pavlova a jedna u obce Kámen. Elektrárny chce na Vysočině a také v sousedním Jihomoravském kraji stavět i ČEZ. Plány firmy se ale nelíbí ani obci Dukovany, nadšeni nejsou ani krajští radní. Kraji se tak nelíbí plány na stavbu osmi větrníků u Řešic. "Uvidíme, jak to celé dopadne a zda větrný park vznikne, nebo nevznikne. My si myslíme, že by vzniknout neměl," řekl už dříve hejtman Vysočina Miloš Vystrčil. ČEZ je přesvědčený, že podmínky pro fungování větrníků splní.

Vysočina je dalším krajem, kterému se výstavba větrníků nelíbí. S několika projekty už nesouhlasil Jihomoravský kraj, plány větrných firem se nelíbí ani hejtmanu Moravskoslezského kraje Evženu Tošenovskému.

Uplácení měst a obcí s využitím dotací není fér

15. června 2008 v 20:17 | větrník
Přiznávám, že nevím, kolik lidí z těch, kteří se dnes řadí k příznivcům či odpůrcům výstavby větrných elektráren se vlastně zajímalo o to, co umožnilo vznik tohoto problému. Svoji odpověď naznačím otázkou:
Stavěla by některá ze soukromých firem větrné elektrárny na Vysočině, kdyby jim zákon 180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nezaručoval povinný odkup veškeré vyrobené elektrické energie za ceny, které musí zaručit nejhůře patnáctiletou návratnost investic? Na odpovědi se dle mého názoru shodneme všichni. Nestavěla. Žádná normální soukromá firma totiž nepodniká proto, aby prodělávala nebo zkrachovala.
Každý odborník na výrobu elektrické energie Vám dnes totiž řekne jediné. Výroba elektrické energie z energie větrné by byla v současné době bez státních dotací a zaručeného odběru vyrobené elektrické energie beznadějně ztrátový podnik. Větrná elektrárna dnes totiž vyrábí jednu kWh (kilowatthodi­nu)elektrické energie v součtu všech nákladů několikanásobně dráže než elektrárna tepelná, než elektrárna jaderná i než elektrárna vodní. Navíc ji nevyrábí stále, ale přerušovaně. Přesto se stát rozhodl výrobu elektrické energie z větru podporovat a Parlament dokonce tuto podporu v roce 2005 uzákonil. Stát tak zákonem zaručuje soukromým výrobcům elektřiny z větru stoprocentní odběr a dotované ceny včetně započítání přiměřeného zisku. Jinými slovy žádné obavy z malé poptávky o výkup, žádné obavy z poklesu výkupních cen. Prostě žádný trh, žádná konkurence.
Ptáte se jak na tyto neuvěřitelně výhodné podmínky reagují výrobci elektřiny z větru? Kruh se logicky uzavírá a sílí. Za účelem výstavby dalších větrných elektráren, jako jistých zdrojů dalšího státem dlouhodobě zaručeného zisku, nabízejí výrobci elektřiny z větru peněžní dary dalším městům a obcím za to, že jim umožní na svém katastrálním území postavit další větrnou elektrárnu nebo uložit do země další elektrický kabel.
"Pane starosto, paní starostko dáme vám - vaší obci jednorázově pět milionů, dáme vám každoročně sto, dvě stě, tři sta, čtyři sta tisíc korun. Budete bohatší a budete se mít lépe než všichni okolo vás, nebuďte hloupí a berte. A klidně si za ty statisíce nebo miliony kupte, co chcete. Taková nabídka se již nebude opakovat." To jsou slova novodobých obchodníků s větrem.
Je to lákavé a popravdě se některým starostkám a starostům zejména menších a zadlužených obcí ani nedivím, když podlehnou vábení a na stavbu větrníků na svém území přistoupí. Přesto však trvám na tom, že to vůči většině z nás není fér. Jestli se některým opravdu ty větrníky tak líbí, potom by neměli chtít za jejich stavbu na svém území peníze. Nikomu tím dnes nepomáhají a nic nezachraňují.

Tuto již prokázanou schopnost privátních firem uplácet nebo-li kupovat si souhlas obce se stavbou větrníku na jejím území považuji za absurdní a morálně pochybnou, neboť tato schopnost přece jasně ukazuje, že poskytovaná státní dotace (každá státní dotace je vlastně pouze částí daňových příjmů vybraných státem od všech zaměstnanců a zaměstnavatelů) je nepřiměřeně velká a vlastně se částečně navrací přes soukromý subjekt zpět pouze ve prospěch některých soukromou firmou vybraných daňových poplatníků.

"My máme díky státním dotacím takové zisky, že klidně zaplatíme obcím statisíce, někdy i milióny a přesto se nám to vyplatí." Jinými slovy nám podnikatelé v oblasti výroby elektřiny z větru říkají: "Proč toho nevyužít, když tady máte takový Kocourkov."
Přestože jsem ještě nenapsal ani slovo o krajinném rázu, o trvalém záboru půdy, o odlétajícím ledu atd. budu končit. Cílem mého článku totiž bylo upozornit, že zásadní chybu, kterou udělali zákonodárci dnes můžeme bohužel pouze zmírnit a to kromě jiného i tím, že nebudeme v první řadě myslet jenom na sebe a na svůj profit. A pokud náhodou někdo i nadále žije v iluzi, že větrné elektrárny jsou již dnes potřeba a že jsou šetrné k životnímu prostředí, potom již ve shodě s Milošem Zemanem pouze připomínám, že například bývalý ministr životního prostředí a velký ochránce přírody Miloš Kužvart je toho času předsedou spolku proti větrným elektrárnám.

Obce chtějí některé větrné elektrárny přímo vlastnit

12. června 2008 v 9:55 | Kateřina Slouková
Protivanov - V katastru Protivanova by brzy mohly stát čtyři nové větrné elektrárny. Někteří místní jsou pro, jiní nesouhlasí. Vedení městyse nyní zvažuje, zda stavbu větrných elektráren povolí. Někteří zastupitelé přišli s návrhem, aby dva z větrníků vlastnila a provozovala přímo obec. Stejné dilema řeší i v Drahanech. Zde by rádi měli pod křídly jednu z pěti elektráren, které v rámci větrného parku mají v katastru Drahan vyrůst do několika let.
Jako investor a provozovatel dvou větrných elektráren by Protivanov za dvacet let získal více než osmdesát milionů korun. A to i po započítání splátek úvěrů a dalších nákladů, které by přesáhly sto padesát milionů korun.
"Pokud by obec do větrných elektráren investovala, každý rok do obecní pokladny přibudou čtyři miliony korun. Vzhledem k tomu, že náš roční rozpočet je kolem osmi milionů, byla by to značná finanční injekce," zmínil se jeden ze zastupitelů Alois Kolář. Městys by se podle něj musel částečně zadlužit. "Rozhodně bychom ale nemuseli zastavovat obecní majetek. Ručili bychom přímo elektrárnami," poznamenal Kolář.
Problém se zapojením do sítě Problém je v tom, že v Protivanově stejně jako v Drahanech už není místo v síti, kam by bylo možné elektrárny připojit. Nabízí se vybudovat vlastní rozvodny. Jejich výstavba by ale místní přišla na desítky milionů korun. "To vidím jako největší problém. Obec by na jednu stranu finance potřebovala, na druhou stranu se ale nesmí příliš zadlužit. Vybudovat rozvodny by bylo komplikované a finančně a časově velmi náročné," poznamenal starosta Protivanova Karel Trnečka.
V Protivanově by další elektrárny chtěla budovat společnost Wind Invest, v Drahanech zase Eldaco. Obě firmy prý chtějí obcím s výstavbou a provozem vlastních elektráren pomoci. "V žádném případě se nebráníme tomu, aby obec vlastnila dvě elektrárny. Jsme schopni jim se vším pomoci a vyřídit i potřebná povolení nebo poradit po odborné stránce," ujistil jednatel firmy Wind Invest Zdeněk Svoboda. Podobně ochotní jsou i v Eldaco: "Obci pomůžeme nejen se servisem a provozem, ale nabízíme i pomoc s financováním. Půjčku můžeme zajistit z vlastních zdrojů," uvedla jednatelka společnosti Iva Šťastná.
Větrnou elektrárnu ve vlastnictví má zatím jen jedna obec v České republice Podle ní má větrnou elektrárnu ve vlastnictví pouze jedna obec v republice. "V Česku mnoho větrných elektráren není. Vlastní elektrárnu provozuje podle mých informací pouze Velká Kraš na Jesenicku. Ostatní obce mají problémy s financováním stavby elektrárny," poznamenala Šťastná.
"Alespoň jednu větrnou elektrárnu by měla vlastnit obec. Díky penězům, které z toho budou, by mohla opravit silnice, postavit dětské hřiště nebo nakoupit vybavení místním dobrovolným hasičům," míní například Karel Krátký z Protivanova­.

Tlačenice na větrné mapě

11. června 2008 v 13:48 | Jan Štětka
Žádný zlatý důl, ale ujde to, pochvalují si majitelé větrných a malých vodních elektráren. Jako houby po dešti rostou poslední dobou na některých místech v Česku větrné elektrárny. A spousta dalších projektů se chystá.
Skutečně je výroba elektřiny z větrníků tak dobrý byznys, že se o lukrativní lokality například na hřebenech Krušných hor zájemci perou? Jaké jsou zisky? A zažívá boom i energie z malých vodní elektráren, solárních fotovoltaických panelů nebo z biomasy?
"Představa některých lidí, že větrníky jsou zlatý důl, je dost mylná. Několik lokalit v Česku výnosných je, ale ne vysoce, stačí to tak na splácení úvěrů," řekl týdeníku Ekonom Jiří Mráz, šéf firmy HT Energy ze Svitav. Ta větrné elektrárny staví na klíč (17) i sama provozuje (3) a nyní se chystá vybudovat také tři malé vodní elektrárny.
"Vodní elektrárny takový boom neprožívají. Není už kde je stavět, protože pětadevadesát procent vhodných lokalit je obsazeno," vysvětluje Mráz. Přesto se nové vrtule i vodní turbíny roztáčejí. Proč?
Dobře utajený zisk. Provozovatelé větrných elektráren jako by se domluvili. Výši zisku nesdělují.
"Nevím, co je to dobrý byznys. Ale je to poctivý byznys. Rozhodně to není podnikání na burze, zbohatnout na tom nelze," odpovídá na dotaz po výhodnosti výroby elektřiny z větru Stanislav Buchta, jednatel kadaňské společnosti Ecoenerg, která loni vybudovala v Kryštofových Hamrech u krušnohorských Vejprt dosud největší větrnou farmu v republice, čítající 21 větrníků.
Konkrétní částky nechce Buchta prozradit. Do zaplacení úvěrů prý ale nebude mít peněz na rozdávání.
Šéf stavitelské a zároveň provozovatelské firmy S & M CZ (od roku 2004) Martin Hofman z Jevíčka upřesňuje, že zisk v závislosti na velikosti výkonu představuje průměrně deset až dvacet procent z objemu financí, které větrná elektrárna vydělá. "Investice se tím zaplatí zhruba do deseti let a ještě investorovi zbudou peníze, pro které to - vedle zájmu o ekologii - samozřejmě dělá," připouští Hofman.
Strategie jeho firmy je zajímavá: provozování větrníků jí slouží k stabilnímu zdroji prostředků, zatímco výstavbou na klíč pro zájemce si pomůže díky rychlé výnosnosti se splacením úvěrů.
Podobně uvažuje i Jiří Mráz z HT Energy. "Pokud postavíme větrníky solventnímu zájemci, slušně na tom vyděláme, ale sami musíme také vyrábět, abychom byli důvěryhodní," popisuje svůj recept.
Splatí-li výrobci do deseti až patnácti let úvěry, mají naději, že si při až pětadvacetileté životnosti elektráren budou patnáct let užívat slušný zisk. Jenže to už zase možná nebudou platit výhodné výkupní ceny, jejichž výši stát zaručil na patnáct let.
Profitují i obce. Existují ale minimálně dva provozovatelé větrníků, kteří si do finančních karet nahlédnout nechají. Pravoslavná akademie Vilémov si nechala u Protivanova nedaleko Boskovic na střední Moravě postavit elektrárnu FL100, z níž v roce 2005 už po zavedení výhodnějších výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů dosáhla ročního zisku 121 tisíc korun (zimní výsledky jsou oproti letním více než dvojnásobné).
Dnes už legendární větrná elektrárna (dva větrníky) patřící obci Jindřichovice pod Smrkem ve Frýdlantském výběžku vydělává ročně miliony. "Z toho, co fakturujeme ČEZ, obec pohodlně splácí dvanáctiletý pětadvacetimilionový úvěr od státu (zbytek dvaašedesátimilionové investice byla dotace - pozn. red.) a ještě plní fond, z něhož půjčuje obyvatelům na ekologické projekty," řekla týdeníku Ekonom Miroslava Kolačná z jindřichovického ekocentra.
Se státní podporou. Česko se při vstupu do EU zavázalo, že do roku 2010 dosáhne podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů osm procent výroby. V roce 2006 proto stát zavedl nový systém podpory, který vedl k současnému rozmachu.
Distribuční společnosti jsou povinny vykupovat ekoenergii od malovýrobců do výkonu 10 MW, je garantován výnos z jednotky vyrobené elektřiny po dobu patnácti let pro nové i pro starší elektrárny, existuje možnost volit mezi výkupní cenou a zelenými bonusy a maximální meziroční pokles výkupních cen je u nových zařízení jen pět procent.
Energetický regulační úřad sice každým rokem mění pevné ceny, zůstává však pravidlem, že zhruba dvě třetiny výkupní ceny tvoří provozní dotace od státu.
"Dříve šlo o fandovství, dnes je to podnikání na úrovni," hodnotí podmínky předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů Pavel Šedivý, jehož organizace sdružuje na pět set provozovatelů převážně malých vodních elektráren, ale i větrníků a solárních fotovoltaických panelů.
Za největší výhodu nepovažuje ani tak výši výkupních cen jako spíš jistotu odkupu elektřiny. "Výkupní ceny kopírují investiční náklady. Říká-li někdo, že majitelé malých elektráren jsou pracháči, zapomíná na hodiny práce s tím spojené."
To potvrzuje i majitel vodní elektrárny Bojanov na řece Chrudimce Milan Bušek, který provozuje dvě Francisovy turbíny (40 kW) a o instalaci třetí - Kaplanovy - se musí už pět let přít s vodoprávním úřadem. "Je to celodenní starost, přičemž jen s výrobou a prodejem elektřiny bych finančně nevystačil," říká podnikatel, který zároveň farmaří a provozuje penzion.
Biomasa versus doprava. Byznys kolem výroby biomasy je v Česku teprve na začátku. Prim mezi dodavateli elektřiny z energetické štěpky pro ČEZ hrají velké firmy, na což ale doplácejí regionální producenti tohoto obnovitelného zdroje.
"U špatně skladovatelné štěpky jsou důležité náklady na dopravu," vysvětluje obchodní ředitel znojemské firmy Dřevo-produkt SV Stanislav Václavek. "U nás máme megalomanské teplárensko-energetické firmy, je nutné jezdit až sto kilometrů, kdežto v Rakousku je víc menších výtopen. Takže štěpku spíš vozíme za hranice," popisuje.
O dotaci sice výrobci štěpky mohou žádat, ale program příliš nefunguje, protože vlastníci kotelen si štěpku shánějí sami. "Přitom kdyby výrazně přibylo regionálních kotelen, žádné dotace by ani nebyly zapotřebí," myslí si Václavek.
Že se ve výrobě elektřiny z alternativních zdrojů točí velké peníze, ukazuje konkurenční souboj firem o stavbu větrníků v Krušných horách. "Tam to mezi firmami šlo na krev. Dokonce se hádali i společníci v jednotlivých společnostech," líčí poměry v oboru Jiří Mráz z HT Energo.
Po právě zprovozňované megafarmě u Kryštofových Hamrů se chystá ještě větší projekt u Chomutova. Jenže "zlatovětrných" míst už není moc: příhodné je ještě Žacléřsko, ale jinde jsou podle větrné mapy Čech podmínky jen průměrné.
K rozmachu obnovitelných zdrojů vedl nový systém státní podpory.10až20procent zisku mají malovýrobci elektřiny z alternativních zdrojů.
36tlacenice.gif
37tlacenice.gif

http://vetrniky.blog.cz/

10. června 2008 v 8:07 | větrník
Spuštěn nový blog, jak autor v záhlaví uvádí, jedná se o stránky pro ty, kterým není osud Rybné nad Zdobnicí a Záchlumí lhostejný. Přidán odkaz vlevo mezi oblíbené stránky.

Malá větrná elektrárna - Stavební návod s konstrukčními výkresy

10. června 2008 v 7:36 | větrník
Pro příznivce větrníků (především těch skalních - ti, kteří by i jen za pohled na točící se lopatky "vraždili") se mi podařilo sehnat, jednu z údajně nejlepších publikací o stavbě malé větrné elektrárny, na našem trhu.
Uwe Hallenga, Malá větrná elektrárna - Stavební návod s konstrukčními výkresy. Vydalo nakladatelství HEL, Ostrava 2006.
Přepracované a rozšířené vydání přinášející opět návod na stavbu větrné elektrárny s dvoulistou vrtulí o průměru 2,2 m s výkonem okolo 0,5 kW, ale zdokonalené na základě získaných zkušeností. Po stručném všeobecném úvodu následuje podrobný popis stavby včetně kompletní výkresové dokumentace a detailních fotografií. Publikace přináší nové, technicky propracovanější a účelnější řešení jednotlivých částí a mnoho neocenitelných rad. Přitom poslouží i naprostým začátečníkům v tomto oboru, majícím chuť experimentovat a za přijatelných nákladů si amatérsky pořídit zajímavý doplňkový zdroj energie.
Do archivu jsem přibalil ještě knihu od Heinze Schulze: Savoniův rotor - návod na stavbu a návod z Udělej si sám
Dovětek: Existují případy lidí, kteří si koupí, či postaví malý větrník, dají si ho na střechu - zahradu a doufají, že budou mít elektřinu zdarma. Bohužel tak to nefunguje. Aby mohl mít větrník nějaký přínos, musí být umístěn v lokalitě, kde vane vítr průměrnou rychlostí zhruba 30 km/h a to nejlépe 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Pak je schopen ušetřit, 7 kW, 15 kW nebo 30 kW za měsíc, podle typu.
Jen tak pro představu, abyste věděli, kolik je to energie. Pokud budete ve vašich kamnech topit dřevem, vyrobíte 5 kW energie zhruba za hodinu provozu. Abyste tedy vyrovnali výkon jedněch kamen větrníkem, musíte mít dobré větrné podmínky a k tomu menší větrnou farmu. Jedna turbína na to nestačí.

Větrné elektrárny někde vítají, jinde vyhánějí

6. června 2008 v 8:12 | větrník
Kloboučtí řekli obřím vrtulím jasné ne
Kloboucko - Stometrovým stožárům s obrovskými vrtulemi zatím v Kloboukách u Brna odzvonilo. V polovině loňského roku řekli tamní zastupitelé větrné energii ne. "Stopli jsme změnu územního plánu. Stanovisko jsme nezměnili a ani se k tomu nechystáme. Podle nás by navrhované větrné elektrárny narušily současný krajinný ráz," řekl kloboucký starosta Zdeněk Bobek.
Jihomoravský kraj přesto zveřejnil na svých webových stránkách vizualizaci, která znázorňuje pohled na krajinu, kdyby v určených lokalitách obří vrtule vyrostly. "Každá samospráva na to reaguje jinak. Některé obce zláká vidina peněz, jinde to lidé odmítnou třeba v anketě. Vizualizace ukázala, že některé větrné elektrárny jsou vidět třeba až z Brna," řekla náměstkyně jihomoravského hejtmana Anna Procházková.
Kraj má v této věci možnost zaujmout kladný či záporný postoj, ale to je vše. Větrníky nemůže zakázat. Kraj zpravidla není tomuto alternativnímu zdroji energie nakloněn. Dokazují to jeho častá zamítavá stanoviska. "V těchto lokalitách na území obcí Stavěšice, Nenkovice, Násedlovice, Klobouky u Brna a Bošovice není dostatečně silný vítr, takže není zaručeno, že by se projevil dostatečný energetický efekt," poznamenala Procházková. S tímto názorem souhlasí také starosta Borkovan Karel Urban. "Nejsem zásadně proti větrným elektrárnám. Musí ale fungovat nejméně na šedesát až sedmdesát procent v souladu s energetickou koncepcí. Jestli to ale má být asi čtrnáct procent, tak je to jen obchod se železem. Potom nestojí za to provádět následná opatření proti hluku a podobně," podotkl Urban.
Ten se obává "větrné" lobby. "Lobby je tak silné, že nový stavební řád nevyžaduje změnu územního plánu. I když bychom na větrné elektrárny z obce viděli, nejsme bráni jako účastníci řízení," vysvětlil starosta, který musel třeba oklikou požádat o možnost zúčastnit se místního šetření ohledně zamýšlených větrníků u nedalekých Bošovic.
Zdroj: Blanenský deník

Tepelná čerpadla ano, větrné elektrárny ovšem nechtějí

5. června 2008 v 11:01 | Šárka Pešková
Děčínsko - Kombinace tepelných čerpadel a slunečních kolektorů například využili i v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě, kde za jejich pomoci vytápí celou budovu.
Mnoho lidí v poslední době čím dál častěji skloňuje slovo alternativní zdroje energie. Jako efektivní a také ekologická se jim například jeví tepelná čerpadla. "Mně se taková možnost vytápění domu líbí. A myslím si, že i když jde o vysokou investici, vyplatí se to," tvrdí Alena Peroutková, která chystá stavbu domu a o tepelném čerpadle uvažuje, protože si myslí, že se jim vysoká investice po letech vrátí. Pořízení čerpadla je totiž dost drahá záležitost. Často jde o investici v řádech několika stovek tisíc korun. U domku, které chce jeho majitel prostřednictvím tepelného čerpadla vytápět, se musí udělat vrt do země. Čerpadlo pak využívá energii ze země, kterou přeměňuje v teplo a tím domek vytápí. Kombinace tepelných čerpadel a slunečních kolektorů například využili i v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě, kde za jejich pomoci vytápí celou budovu. "Pokud venku teplota nijak citelně nepoklesne, dokážeme tak pokrýt základní spotřebu tepla," řekl Marek Mráz, ředitel o.p.s. České Švýcarsko, která budovu využívá. Kromě tepelných čerpadel tu využívají i slunečních kolektorů, jimiž ohřívají vodu. Sluneční kolektory úspěšně využívají i v Dětském domově v Krásné Lípě, kde jimi rovněž ohřívají vodu. "V létě jsou využity na sto procent, v zimě sice jen na třicet, ale i tak výrazně uspoříme," pochvalovala si ředitelka domova Jana Dykastová. Příští zimu by měla energii ze země při vytápění využívat i krásnolipská základní škola. "Kromě toho, že se chystáme zlepšit tepelně technické vlastnosti konstrukce budovy zateplením pláště a výměnou stávajících nevyhovujících oken, tak chystáme i instalaci obnovitelného zdroje, tepelného čerpadla," vysvětlil tajemník městského úřadu v Krásné Lípě Jan Kolář.
Vedle tepelných čerpadel se ale na Děčínsku v poslední době rozmáhá i výstavba malých vodních elektráren. Ta poslední svůj provoz zahájila před několika málo týdny, když ji v objektu bývalé děčínské výtopny po roční výstavbě spustila společnost Elekom. Na řece Ploučnici před Děčínem tak již elektřinu z vody vyrábí asi dvanáct malých vodních elektráren. Mnohem horší pozici mají na Děčínsku ti, kteří hovoří o větrných elektrárnách. Ti například pohořeli ve Šluknově. Tam sice jedna společnost své plány na výstavbu větrníků již definitivně pohřbila, jiná se ale o totéž opět snaží. "Rada města tuto informaci sice vzala na vědomí, ale protože se opět jedná o problematickou lokalitu Království, řekli jsme ať rovnou vyjednávají s lidmi tam žijícími," řekl starosta Šluknova Milan Kořínek. To potvrdil i Jaroslav Trachta z občanského sdružení Šluknovské království. "Schůzku se zástupci firmy máme až příští týden, ale za sebe mohu říci, že se mi to nelíbí a jsem proti," potvrdil. Podle něj se totiž větrná energie pouze tváří jako ekologická navíc sto padesát metrů vysoké stožáry budou devastovat vzhled místní krajiny. Jenže větrné elektrárny neřeší pouze ve Šluknově.
Firmy, které by je chtěli stavět nyní zkoumají i lokality u Jiříkova, Varnsdorfu či Krásné Lípy. V posledně jmenovaném městě by ale možná raději volili větrnou elektrárnu, než elektrárnu na biomasu, jejíž zamýšlená výstavba v samotném centru města budí zdejší obyvatele ze spánku. Krásnolípáci se bojí, že elektrárna prezentovaná jako ekologická, několikanásobně zhorší životní prostředí. "Je těžké reálně kontrolovat, kolik se v elektrárně spálí uhlí a kolik biomasy," zdůraznil starosta města Krásná Lípa Zbyněk Linhart.

Kraj odmítá větrné elektrárny

5. června 2008 v 6:34 | větrník
Jihomoravský kraj se opakovaně vyslovuje proti stavbám větrných elektráren, ale to neznamená, že může jejich rozšíření zabránit.
Stačí, aby příslušná obec zanesla takovou elektrárnu do svého územního plánu. Prohlásil to ve středu místopředseda komise životního prostředí krajské rady Jan Satoria.

Je také brněnským zastupitelem a předsedou městské organizace KSČM. Sdělil, že komise se v těchto dnech jednohlasně shodla na odmítavém stanovisku vůči větrným elektrárnám, když posuzovala návrhy na jejich výstavbu.
"Větrné elektrárny jsou velkým zásahem do krajiny," říká Satoria. Zvláště menší typy elektráren jsou podle něj v podmínkách Česka nerentabilní.

Na území Jihomoravského kraje působí nyní tři firmy usilující o výstavbu větrných elektráren. Výkon jedné by se pohyboval od 2 do 2,5 MW, výška osy rotoru by byla od 100 až do 160 metrů. Viditelná by tato monstra byla až z 50 kilometrů.

Podle Satorii zmíněné tři firmy nyní naléhají na obce, aby daly k větrným elektrárnám souhlas. Hlavním argumentem je levnější energie. Jenže obec se stane provozovatelem elektrárny a po skončení životnosti za 15 až 20 let bude ocelové věže s vrtulemi bourat nákladem několika miliónů korun. Proti větrníkům mluví také využitelnost: jen desetinu roku jsou zapojeny. "Kdyby se na území Jihomoravského kraje realizovaly všechny představy o výstavbě, stálo by na každých pěti až deseti kilometrech čtverečních několik větrných elektráren," děsí se Satoria. Připomněl usnesení rady kraje z roku 2006, které považuje využití větrné energie za méně významný zdroj energie. "Na podnět komise životního prostředí nebude rada své stanovisko měnit," ujistil Satoria.

Upozornil také, že zastánci větrných elektráren by klidně stavěli i v Lednicko-valtickém areálu a v jiných zákonem chráněných lokalitách. Negativní zkušenosti má s větrnými elektrárnami také kraj Vysočina, připomeňme jen odlétající kusy ledu v sousedství Pavlova na Jihlavsku.

***
Kdyby se na území Jihomoravského kraje realizovaly všechny představy, stálo by na každých pěti až deseti kilometrech čtverečních několik větrných elektráren. Jan Satoria, místopředseda komise životního prostředí

Jan Trojan

Zdroj: Ekolist

Ekonomická renta z větrných elektráren

4. června 2008 v 22:55 | pinus
Investoři do větrných elektráren mají skvělý byznys. Ekologické dotace a zajištěné výkupní ceny na mnoho let dopředu udělaly ze stavby větrných elektráren výnosné podnikání.
Nyní se však karta poněkud obrací. Vhodných míst na stavbu větrných elektráren totiž v České republice není mnoho. To si začínají uvědomovat obce, do jejichž katastrů vhodná místa pro stavbu patří.
Z těchto obcí se totiž rázem stávají monopolisté s dominantní vyjednávací pozicí při vyjednávání s investory o stavbě dalších větrných elektráren. Ekonomická teorie ukazuje, že v takovém případě získá veškerou ekonomickou rentu (rozdíl mezi realizovaným a běžným ekonomickým ziskem) právě subjekt s monopolním postavením.
Jak to vypadá v praxi? Investoři musí obcím platit stále více za to, že smějí větrné elektrárny na jejich katastru postavit. Dnes to jsou už statisíce korun ročně za každou vrtuli.
Podle aktualne.cz se postup investorů nelíbí aktivistům, kteří slibování milonů korun označují za korupci. Ve skutečnosti se pouze jedná o transfer peněz ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí stojících na větrných místech. Stát uměle vytvořil odvětví, ve kterém lze dosahovat abnormálních zisků. Tyto abnormální zisky nakonec musí nutně skončit v kapsách těch, kteří mají v rukou nejvzácnější zdroje - a těmi jsou v tomto případě povolení k provozu a vhodné místo.

Rozhovor s Josefem Uhrem z občanského sdružení Zelená louka a Janem Kaňkou z občanského sdružení Naše Výprachtice

2. června 2008 v 19:58 | Listy Lanškrounska č. 11
Na základě článku, který jste napsal pro LL je jasné, že větným elektrárnám příliš nefandíte. Znamená to, že jste zásadně proti využívání tohoto energetického zdroje v rámci ČR?
JU: Pro ČR žádný význam výroby energie z větru opravdu nevidím, podle mě je to jako chovat lední medvědy na Sahaře a nesmyslnost této cesty dnes už zaznívá i z nejvyšších míst. Jenomže to, že nejsem zastáncem větrné energie není přesné, protože ta nám v zásadě nevadí, my vystupujeme jako ochránci krajiny, ne proti větrníkům. Kdyby tu bylo něco jiného, co nám hyzdí krajinu, tak budeme také proti. Jestliže u moře je využitelnost VE 20-30%, tak proti tomu nikdo nebude nic mít, bohužel u nás je využitelnost VE cca 12% a do naší energetiky vyrobí dnes cca 0.05% elektrické energie naší spotřeby. Jestli si někdo na svůj dům a za své peníze namontuje sluneční kolektory, tak proti tomu nikdo z nás také nebude. V globálním měřítku však budeme zásadně vystupovat proti tak ohromné devastaci krajiny, jež se tady chystá, zvláště když se jedná o zařízení která nám nic významného nepřinesou. To je obrovské plýtvání státními prostředky a opravdu něco strašného.
V současné době se okolo 2/3 elektřiny vyrobí v tepelných elektrárnách při spalování uhlí. Zbytek vzniká v jaderných, vodních a jen nepatrný zlomek i dalších typech elektráren. Máte nějakou představu, kam by měl stát směřovat pozornost, a kterým směrem by měl, ať už legislativně, nebo finančně nasměrovat svou pozornost při řešení výroby elektrické energie?
JU: Samozřejmě, že ten, kdo o tom něco ví, tak už pochopil, že jiná cesta, než jádro není. Nakonec, jak se zdá, už i Strana Zelených ustupuje od dříve jednoznačného odmítání této energie.
Co se týče uhlí, tak uhlí, to za nic nemůže, záleží na tom, jak dokážeme uhlí spalovat. Dokážeme ho spalovat s vysokou účinností, nebo jen s 20%. Říkat, že uhlí je špatné, není správné. Když už by se mělo něco zatížit daní, tak je to spalování v kotlích, které vykazují nízkou účinnost. Moderní kotel na uhlí má lepší výsledky než spalování biomasy klasickým způsobem.
Když se dnes v tepelných elektrárnách přídavkem spaluje biomasa, tak se spaluje s 20% účinností. V kotlích s řízeným spalováním dokážeme ale vyrobit teplo a spalovat biomasu s 90% účinností. Paradoxem ale je, že díky tomu že se biomasa začala spalovat v elektrárnách, vzrostla její cena a stala se pro maloodběratele nezajímavou. A tak v rámci nařízení EU vyrábíme část elektrické energii z obnovitelných zdrojů s 20% účinností a uděláme si znaménko plus a nevyrábíme z ní teplo s 90% účinností. To je úplný nesmysl.
Dnes se mluví o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. V severních Čechách je dobře patné, že i tohle je velmi razantní a nevratný zásah do krajiny. Tohle vás neděsí?
Já bych na to odpověděl tím, co poradil pan Klaus, když byl na návštěvě v severních Čechách: "demonstrujte za jaderné elektrárny a nebude hrozit prolomení limitů."
Vy tedy jednoznačně stojíte za jádrem. Souhlasíte s tímto názorem i vy pane Kaňko?
JK: Naprosto.Podívejte se tohle jsou velmi odborné otázky. Myslím si, že fundovaným odborníkem ohledně jaderné energie je paní ing. Dana Drábová. Ta už se mnohokrát vyjádřila ve sdělovacích prostředcích okolo jádra. Použiji teď výraz výrobců větrných elektráren. Kolem jádra se vytvářejí "mýty a legendy" ale ptejme se odborníků, co jádro přinese, jak se dá zabezpečit a jak postoupily technologie recyklace jaderného odpadu. Dnes už se v podstatě jaderný odpad stal obnovitelným zdrojem.
Mluví se o tom, že ČR má velký potenciál, co se týče výstavby elektráren na spalování biomasy. Jak se díváte na tento obnovitelný zdroj energie?
JK: Já nevím, s jakou účinností se v nich dá biomasa spalovat. Myslím si ale, že informace o obnovitelných zdrojích jsou zavádějící, a že je to jen móda. Je to především politické řešení. Vždyť se tam prakticky spaluje jídlo. Na polích se přestává pěstovat to, co je zdrojem potravy a uvědomme si, kolik lidí na Zemi hladoví. Na našich polích je všude jen řepka, která nic neřeší. Jestli-že se podaří prosadit ve větším měřítku spalování biomasy a omezí spalování uhlí, např. díky ekologické dani, tak vzroste cena biomasy ještě více a doplatí na to opět obyčejní lidé.
Proč si myslíte, že se česká vláda rozhodla podporovat obnovitelné zdroje?
JK: To jsou lobistické tlaky výrobců větrných elektráren hlavně ze zahraničí.
Když by ale vláda podporovala jádro, tak by za tím nebyl lobistický vliv?
Vždycky je tam záležitost lobinku. Ale když se na to podíváme, tak z jádra se bude vyrábět elektřina s vysokou účinností, kdežto účinnost VE není jasná. Někdo tvrdí, že je 30%, někdo, že 12%. Příroda je nevyzpytatelná, jádro nám dodává energii čistou, spolehlivě a doposud levněji.
Jak se díváte na relevantní argument, že větrná elektrárna se na rozdíl od jiných zařízení dá poměrně snadno odmontovat a krajina se vrátí ke své původní podobě.
JU: Já osobně tomu absolutně nevěřím. Z celého světa přicházejí zprávy, že cca 1/3 VE zůstává na svých místech. Je to z různých důvodů - ekonomických atd. Nevěřím, že my budeme nějaká výjimka, spíš budeme horší! Protože jestliže někdo vybuduje drahou infrastrukturu, tak to najednou dobrovolně nezbourá. Postaví buď větší, nebo v případě, že čirou náhodou s.r.o. zkrachuje, tak to tam nechá stát. Protože majitel pozemku nebude mít 2 - 3 miliony na odstranění stavby. V tom mém minulém článku "Budou větrné elektrárny nad Lanškrounem? - Listy Lanškrounska č.8", vypadnul znak eura. Dnes podle spolkové databáze nehod stojí likvidace jedné elektrárny přes 90 tis. EUR. Jestli soukromý vlastník vydělá za pronájem pozemku např. milion, tak si jednou, bude možná muset, ještě dva miliony přidat, aby mohl již nefunkční VE zlikvidovat, protože např. tuny plastů jsou nebezpečný odpad. S likvidací betonového základu se myslím ve většině případů vůbec nepočítá. Argumentuje se tím, že je to stavba dočasná. Jest-li se někomu zdá 20 let dočasným obdobím, tak se příště může zdát jinému třeba 100 let dočasným. Mě osobně se 20 let dočasným obdobím nezdá.
JK: V doporučení EU je uvedeno, že pro výstavbu VE se mají vybírat taková místa, kde by se mohli časem postavit elektrárny větší. Účinnost větrných elektráren nelze zvyšovat technicky, ale pouze tím, že budeme zvětšovat jejich rotor. Pokud tady betonové základy budou, tak je předpoklad, že se tu VE po čase postaví znovu a větší. Za předpokladu, že bude i nadále existovat lobink na jejich podporu. Druhá věc je, že základ, který obsahuje okolo 500 - 800 m3 železobetonu zůstane v zemi, protože ve smlouvách s vlastníky bývá, že základ bude odstraněn do hloubky 50 cm. V metodickém pokynu MŽP je uvedeno, že "po skončení provozu by mělo být v podmínkách rozhodnutí SÚ zajištěno, aby došlo k celkovému odstranění stavby až do 50 cm pod úroveň okolního rostlého terénu a následnému zatravnění pozemku". V praxi se nabízí řešit to tak, že se na vrch naveze 50 cm ornice, která se slehne a ten, kdo tam bude mít pole, tak už za dva roky bude o původní základ VE brousit pluh.
Znamená to, že považujete hledání alternativních obnovitelných zdrojů energie jako slepou uličku?
JK: Záleží na tom, z jaké strany se na to díváme. Jestli z pohledu našeho, nebo z pohledu investora VE. V minulém článku jste uvedl pana Štekla, který tvrdí, že by v ČR mohlo stát cca 1200 VE. Jiná práce od RNDr. Martina Culeka, Ph.D. uvádí, že by zde okolo roku 2050 mělo stát asi 1500 VE. Když jsme od povrchu ČR (cca 77 tis. km2 - pozn. autora) odečetli chráněná území, vodní plochy a stovku největších měst, dostali jsme se k číslu, že na ploše cca 40 km2 by měla v průměru stát jedna VE. To je oblast 8x5 km. Nemáme odečtené silnice, dálnice, železnice, letiště, menší obce a města, lesní pozemky. Spočítejte si, jak husté rozmístění VE tu bude a jestli je to správně nazýváno devastací. Protože my to vidíme v globálu. Občanská sdružení se na problém VE nedívají z pohledu jedné obce, ale z pohledu celé ČR.
JU:
Když si jedna obec postaví čtyři elektrárny, tak proti tomu nic nemáme, ale když víme, že na tom kousku vedle nás jich dnes plánují už 109 a to nejsou konečné informace, protože se to neustále mění. Stále přijíždějí noví investoři, lépe řečeno v uvozovkách investoři. Těžko totiž říci, jestli je investorem truhlářství s.r.o. se základním jměním 150 tis. v mínusu. Ta čísla jsou strašná a informace o investorech snadno zjistitelná v obchodním rejstříku.
O výstavbě ale nakonec rozhoduje systém státních úřadů, který v rámci platné legislativy musí posoudit všechny pro a proti a nezávisle rozhodnout o vhodnosti, či nevhodnosti stavby. Pro vás nejsou tato opatření dostatečnou zárukou?
JU: Problém je v tom, že chybí jakákoliv koncepce. Státní úředníci nevědí jeden o druhém zhola nic. Teď se plánuje větrný park v Lichkově. Odpůrci z Lichkova byli v Polsku, protože to má stát asi 50 m od hranice. Poláci jim řekli, že o tom vědí, ale že dostali informaci, že tak blízko u hranice to prý nebude. Nebyla to ale pravda. Pan starosta z Bobošova na polské straně se jim při druhé návštěvě omluvil, že to má skutečně být tak blízko a Poláci už jsou také proti. Polská strana poté napsala dotaz na krajský úřad Pardubického kraje, který jim odpověděl, že o ničem neví. Takhle to je po celé republice.
Máte tedy pocit, že systém státní zprávy selhává a úředníci nemají informace?
JK: Neselhává. Na VE totiž neexistuje legislativa. Stavební řád jako takový je nedostatečný, protože s takovými stavbami vůbec nepočítá. Jedinou legislativou je metodický pokyn ministerstva životního prostředí z roku 2005. Jiná legislativa na tyto stavby není. Paradoxem je, že některé kraje zpracovávají jakési studie, které sice byly postoupené úředníkům státní zprávy, ale my jsme se přesvědčili o tom, že s nimi úředníci neumějí pracovat. Nikde není také dané jsou-li tyto studie pro úředníky státní správy závazné. Také je každý kraj zpracovává sám o sobě a chybí vzájemná provázanost. Není vytvořená jednotná koncepce, jak tyto studie zpracovávat. Naše legislativa je v dané věci značně opožděná.
JU: To se specielně týká Pardubického kraje. Ten má studii velmi dobře a obsáhle zpracovanou, někteří úředníci s ní ale neumějí pracovat. Mají ji někde v šuplíku, a někteří ji ani neumí otevřít na internetu.
Jak by se situace měla podle vás řešit?
JK: Každopádně už výstavbě VE měla předcházet legislativa, která by centrálně určovala, jak studie metodicky zpracovávat. V každém případě by vzhledem k reliéfu krajiny, k její ochraně, k ochraně přírody a kulturních památek a hustotě osídlení měla být vytvořena mapa celé ČR, která by určovala, kde by neměly VE stát. Taková mapa by měla být základním podkladem pro investory, kde VE ano a kde ne. Pak už by bylo na domluvě investorů a obcí, tam, kde by eventuelně podle takového dokumentu mohly být VE vybudované.
Jak rozhodovat, kde je lokalita vhodná pro výstavbu VE a kde už není?
JU: Jestli mohu, tak ze zkušeností ze zahraničí víme, že např. infrazvuk se může šířit do vzdálenosti kolem 3 km. Můžeme infrazvuk zpochybňovat jak chceme, jestliže ale neexistuje norma, že se to musí měřit, tak to lze vždy lehce odbýt s tím, že to jsou fámy. Já znám osobně dva lidi, kterým se při exkursi k VE udělalo špatně. Úplně by stačilo, kdyby se legislativně schválilo, že to musí být dále než dva km od lidského obydlí. Když se časem ověří, že modernější elektrárny škodlivý infrazvuk neprodukují, tak to třeba můžeme postavit blíž. Už ty dva km by stačily pro zachování principu předběžné opatrnosti. Někteří lidé a zastupitelé si myslí, že je to jen jejich věcí zda se rozhodnou ve své obci VE postavit. Jenomže to je mylný názor. Větrníky svou velikostí přesahují rámec jednotlivých obcí a podle mě např. negativně ovlivní panoráma krásného města Lanškroun více než panoráma zmíněných malých obcí.
JK: Z hlediska zdraví je to dnes tvrzení proti tvrzení. Jsou kapacity, které tvrdí, že to neškodí a jsou jiné, které tvrdí opak. Podezření tu ale je a z lékařské praxe je známo, že tu určité problémy jsou. Jestliže někde hrozí ohrožení lidského zdraví, pak by měla být okamžitě vydána předběžná opatření.
JU: Ing. Vladimír Grosser vypočítal, že podle zákona o zachování energie, větrník při potencionálním výkonu 75 MW převede na mechanickou práci a následně elektrickou energii pře-tvoří pouze výkon 60 MW. Takže do okolního prostoru uniká energie o výkonu 15 MW, tedy energie, která je schopna zvednout 1,5 milionů kilogramů do výše jednoho metru , a to každou jednu vteřinu. To je 1500 tun! Je to takřka neuvěřitelné, ale fyzikální zákony a výpočty dle nich, to není žádné ohebné počítání předpokládaných nákladů nebo zisků na cokoliv. Jestli je tam nějaké záření - ať už ve formě infrazvuku, nebo ve slyšitelném spektru - tak to může něco ovlivnit a nemělo by se to asi stavět tak blízko od lidských obydlí jak se to u nás plánuje.
Jakou úlohu mají podle vás občanská sdružení, jako je třeba Zelená louka, která bojují proti výstavbě VE?
JK: Občanská sdružení jsou založená za účelem ochrany krajiny a přírody, ne proti VE. To je zásadní věc. Můžeme říci, že spousta občanských sdružení supluje práci státních orgánů, protože upozorňují na nedodržování platných zákonů. Případně na špatná rozhodnutí těchto institucí. A nejsou to jen OS zaměřená na nekoncepční výstavbu VE. Je to nesmírně velké množství času, kdy lidé zdarma dělají práci za státní úředníky. VE do naší české krajiny nepatří, protože ji to zbytečně a nesmyslně industrializuje. Jsou to objekty, které svojí výškou několikanásobně překračují přirozené rozměry v krajině. Výška vrostlého lesa dosahuje výšky kolem 30 m. Někdo namítne, že tu stojí vysílače mobilních operátorů, ale to jsou zařízení o výšce do 40 m. Jedná se o subtilní příhradovou konstrukci, která se v prostoru ztrácí a navíc je to záležitost statická, nikoli kinetická. Rozhodně jejich stavby nepoutají na sebe takovou pozornost, jako 150 - 190 metrů vysoké VE s otáčejícími se rotory.
František Teichmann