Politici a úředníci vyhlásili válku větrníkům

15. září 2008 v 20:35 | větrník
Spousta lidí bude tvrdit, že tohle bylo jasné od začátku. Jestliže v Česku už léta platí, že při projektech dálnic, montoven a nákupních center se jen málokdo přetrhne ohledem na okolní krajinu, s nástupem větrných elektráren to není pravda. Od Plzně po Zlín se proti stavbám vysokých stožárů podepisují petice a krajští politici dávají narychlo dohromady strategie, jak ochránit původní ráz krajiny. Ministerstvo proto zřídilo tým, který má v popisu práce větrníky propagovat. Proč vlastně místní probudila až představa vrtule točící se za humny? A čím chtějí nahradit energii, kterou si všichni od větrníků slibovali?

Nejcennější, co máme
Ani teď, když má už vyhráno, nedovede Tibor Andrejkovič zakrýt rozčilení. Už jen pouhá představa, jak listy osmi větrných elektráren čeří vzduch ve výšce sto padesáti metrů nad zemí, v něm dovede solidně zvednout adrenalin. "Bliká to, točí se to, ruší to a lidi od nás z města by se na to museli dívat," kroutí hlavou vysoký štíhlý muž, který v Moravských Budějovicích šéfuje odboru životního prostředí. Stojíme uprostřed polí a jen špičky staveb na horizontu dávají tušit, že se nedaleko rozkládá město. Právě o tohle místo se v posledních letech vedla tvrdá bitva. Úředníci i obyvatelé okolních obcí se postavili proti plánu firmy Ventureal vztyčit na poli větrný park. Cennější než čistá energie z větru je podle nich místní nedotčená krajina. Ke spokojenosti všech projekt nakonec poslal definitivně k ledu zamítavý verdikt úřadu kraje Vysočina. "Všichni si uvědomili, že krajina je to nejcennější, co na Vysočině máme," pochvaluje si postoj místních pan Andrejkovič.
Není to novinka: krajina posetá stometrovými stožáry prostě vzbuzuje obavy. A v Moravských Budějovicích jen málokdo považuje větrníky za smysluplný zdroj energie. Nejen tady: občané 30 kilometrů vzdálených Dukovan nedávno odmítli právě kvůli krajinnému rázu v referendu projekt větrného parku, který chtěla na dohled obce vystavět společnost ČEZ. Proti dostavbě dalšího bloku nedaleké jaderné elektrárny ale Dukovanští nic nemají. "Ta elektrárna už tam stojí a stát bude. Tak ať raději funguje dál," říká místostarosta Vítězslav Joneš. Energie z jádra má podle něj větší smysl. "Kouká z ní jen osm chladicích věží. Abyste ale nahradili její výkon, potřebovali byste kolem tří tisíc větrníků," dodává. "Tak si to srovnejte". Možnost, že by kromě jaderné elektrárny ležely nedaleko obce i sklady jaderného paliva, ale Joneš odmítá. "To ať postaví někde jinde. My už jsme elektrárnou zatížení dost, tyhle věci by se neměly kumulovat," zlobí se politik.
Na dva roky utrum
Debaty o tom, co je větší zlo, teď nechme stranou. Jisté je, že to byl právě nástup větrných elektráren, co donutilo politiky kraje Vysočina, aby poprvé v historii nechali vypracovat koncepci, která má vymezit, co to je vlastně krajinný ráz a jak ho chránit. "Nemáme vůbec stanoveno, jaké množství větrníků kde chceme," říká hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil. "A to je chyba, živelná výstavba větrníků by mohla krajině Vysočiny dost ublížit," dodává politik zvolený za ODS. Koncepce se ale teprve tvoří, a kraj proto vsadil na princip předběžné opatrnosti: dokud nebude hotová, nebudou moci obce Vysočiny ve svých územních plánech vymezovat plochy, na kterých by mohly větrníky stát. V tom případě by měla větrná energetika na Vysočině na neurčitý čas utrum.
Větrníky se roztočily na radnicích i mnohem obecnější úvahy o ochraně krajiny."Je zajímavé, že starosti o krajinný ráz nepřišly už třeba se stožáry mobilních operátorů, ale vzbudily je až větrníky," zlobí se na místní lídry bývalý šéf energetického programu Hnutí Duha Petr Holub, který nyní na ministerstvu životního prostředí vede v úvodu zmíněnou skupinu s úkolem odstraňovat bariéry rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Kraje podle něj používají ochranu krajinného rázu občas jako obstrukci: třeba Moravskoslezský kraj si nechal pořídit studii, podle níž se pro výstavbu větrníků nehodí okolo devadesáti procent území kraje. "Započítali do krajinného rázu hodného ochrany každou věž kostela," říká Holub. "To je samozřejmě přehnané." I Holub ale uznává, že všechno zlé je k něčemu dobré. "Je dobře, že koncepce, které mají krajinu chránit, vznikají. Jednak to vzbuzuje větší zájem o krajinu mezi lidmi a pomůže to v orientaci i investorům větrných parků," dodává.
Při bližším zkoumání se však ukazuje, že rezervovaný postoj kraje k větrníkům není jenom záležitostí ohledu na krajinu. "Podle mě prostě větrníky zatím nejsou potřeba," říká to rovnou hejtman Vystrčil. "Energie máme dost, a až bude docházet, tak nás větrníky stejně nezachrání - vždy to bude jenom doplňkový zdroj." Hejtmanovi také vadí, že výkupní cena energie z větru je vyšší než cena, za jakou se vykupuje energie z takzvaných konvenčních zdrojů. Je to podle něj neoprávněné zvýhodňování větrného byznysu. "Tyhle dotované zisky potom slouží investorům na uplácení obcí, aby si na svých katastrech nechaly ty stožáry postavit," říká hejtman. "Prostě peníze daňových poplatníků slouží na uplácení jiných daňových poplatníků," rozčiluje se. To je ale přece sporné - žádná z jaderných elektráren v Česku se zatím nepostavila bez státní podpory, o plánovaných skladech vyhořelého paliva nemluvě. "Podle mého má ale jádro prostě větší budoucnost," říká na tyhle námitky hejtman Vystrčil.
Podobně to vidí i pan Andrejkovič za odbor životního prostředí v Moravských Budějovicích. "Teď zrovna se staví okolo našeho města silniční obchvat. To je taky těžký zásah do krajiny," říká. "Ale nad tím převažuje veřejný zájem," dodává a ukazuje na nepřetržitý proud kamionů a aut, který se v pravé poledne sune přes hlavní náměstí. "Ten obchvat prostě potřebujeme. Ale elektrárny?" Stejně jako řadě dalších kritiků mu na nich vadí kromě vlivu na krajinný ráz malý a kolísavý výkon. "To už bych raději byl pro elektrárnu na bioplyn, která dodává energii do sítě bez výkyvů," říká.
Musíme to prolomit
Už se tu točí dva roky. Na čtyři větrné elektrárny, které trčí z polí na katastru obce Pavlov na Vysočině, už si všichni zvykli. "Víc mi vadí smrad z prasečáku," říká mladá maminka, která má z rodinného domku na kraji obce větrníky na dohled. "V noci je slyšet, jak ty stroje hučí. Ale já to mám ráda, dobře se mi při tom usíná," dodává v nadsázce. S větrníky nemají problém ani lidé ve vedlejším Otíně - a to i přesto, že je mají na očích více než Pavlovští. "Mně to nevadí a neslyšel jsem, že by si někdo z obce stěžoval," říká starosta Josef Hrůza.
Pavlov s třímilionovým rozpočtem si díky smlouvě s majitelem elektráren každý rok přilepší o dvě stě tisíc. Starosta Jaroslav Šťastný by proto nebyl vůbec proti, kdyby se počet stožárů o dva rozšířil. "Obci elektrárny přinášejí prospěch a nemáme s nimi žádné starosti," říká. "Proto jsem pro další dva stožáry. Už o tom s firmou jednáme," říká. Snahu kraje regulovat výstavbu větrníků na Vysočině sice chápe, řada stížností na větrníky je podle něj ale nespravedlivá. "Existují daleko horší stavby. Třeba dálnice přes Vysočinu: zničila krajinu ve svém okolí a hluk, který vydává - to se s větrníky vůbec nedá srovnávat."
Podle Petra Holuba z ministerstva životního prostředí se větrné elektrárny v české krajině nakonec uchytí. "Jako každá nová věc vzbuzují obavy - to je přirozené," říká. Kromě zjednodušování zákonů a vyhlášek, které s výstavbou obnovitelných zdrojů souvisejí, teď pracuje jeho skupina hlavně na osvětové kampani zaměřené na úředníky. Propagační akce se má rozjet na začátku příštího roku a bude mít podobu seminářů, na kterých budou lidi z ministerstva vysvětlovat, jaké jsou možnosti alternativních zdrojů a kam se hodí který typ. "Prostě jde o to ukázat, že šetrnější zdroje energie nejsou tak nebezpečné, jak někteří tvrdí," říká Holub.
NEJLEPŠÍ CENA
V České republice je v současnosti zhruba stovka větrníků s výkonem 113 MW, což je ve srovnání s loňskem dvoutřetinový nárůst. Do čtyř let by počet elektráren mohl vzrůst na pět set a výkon pak na 1000 MW. To je polovina výkonu Temelína. Výkupní cena jedné kilowatthodiny "z větru" je v současnosti o šedesátník vyšší než z konvenčních zdrojů (což je 1,80 koruny). Větrná energie má ale ze všech alternativních zdrojů ke konvenčním zdrojům cenově nejblíže. Pro srovnání: za jednu kilowatthodinu ze slunce se platí 13 korun. Odhaduje se, že na celkové energetické bilanci ČR by se energie z větrných elektráren mohla podílet maximálně pěti procenty. Více než polovina větrníků je v Ústeckém kraji. I tam ale jejich výstavba naráží na odpor - kromě jiného i německých starostů z obcí Krušných hor. Německo je ale navzdory jejich hlasu ve výrobě energie z větru na světové špičce. Jeho větrníky vyrobí 22 tisíc MW ročně.
Převzato z časopisu RESPEKT

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama