Sledování sdělovacích prostředků posledních dnů mne opět přivádí k nepříčetnosti. Nejsou to neutuchající tanečky politiků, proti nimž se časem člověk stává imunním, ale celých institucí, které se tváří jako státní, polostátní či dokonce unijní. Po důkladnější analýze problematiky musí každého napadnout sousloví: ZLOČINNÉ SPOLČENÍ. Zcela odpovídá obrazu společnosti na počátku jednadvacátého století i kriminálním kauzám v České republice takto pojmenovaným.
Opět se bude zdražovat elektřina. Preventivně. Její cenu táhne cena ropy, říká dobře placený generální ředitel ČEZu. Burziány vyhnaná cena ropy na 150 dolarů za barel padá na čtyřicet. Prý praskla mýdlová (rozuměj burzovní) bublina. Říká se to tomu celosvětová ekonomická krize. Když budete bublinu do nekonečna nafukovat, jednou praskne. Už se asi stalo? Největší světoví ekonomičtí machři schovávají hlavy do písku a vzkazují, že to přece každý musel vědět, že jednou bude autíček, chaloupek a všeho spotřebního zboží dost, a že dojdou lidi, kteří by ty produkty kupovali. Vzpomínáte na letadla z devadesátých let. Spasitelé politici jim rvou peníze, aby to ještě zkusili spravit, jinak že jim nedají miliónové padáky. Nikdo za nic nemůže, není zodpovědný, i když peníze za zodpovědnost dostává ve výplatě, protože se přece plánuje z vylhaných čísel zvaných peníze. Poklesu se říká záporný růst a ztrátě záporný zisk. Zatracení Indové, co kdysi dávno přišli se zápornými čísly.
Země těžící ropu se holt musí smířit s tím, že možná kilometrový mrakodrap nebude to pravé ořechové, a že když je potřeba, tak se ropa najde poblíž Kuby, samozřejmě že v Grónsku, na Sibiři, Aljašce, o Antarktidě i Arktidě ani nemluvě. Zpráva z minulého týdne říká, že pesimistické odhady zásob ropy jsou dvě sta let při progresívně se zvyšující její těžbě a spotřebě, u plynu nějakých tři sta let. V sedmdesátých letech minulého století bylo uhlí, ropy i plynu dohromady na dvacet let, a my starší s hrůzou v očích sledovali, jestli "nesvítí někde zbytečně". Vůbec nejsem propagátorem plýtvání s čímkoliv, zejména nerostným bohatstvím. Jsem však nepřítelem vytváření falešných a poplašných zpráv. Ona se tato metoda hodí k ospravedlňování čehokoli. V druhé světové válce byly použity dvě atomové bomby na Japonsko, a v osmdesátém šestém explodoval reaktor v Černobylu. Nikdo nechce znát podrobnosti těchto událostí, protože by mohl být vyléčen ze svých představ a lží, které šíří. Svoboda sdělovacích prostředků je dobrá věc, ale lze jí samozřejmě účelově zneužít způsobem, jak předvádějí Rakušané s instruktážním filmem o jaderném neštěstí v Temelíně. Když jsem byl na vojně u tankistů, nikdo nám nezdůrazňoval, že máme proti těm zlým imperialistům třikrát tolik zbraní. Nehodilo se to. Mohla by nám v mozku uvíznout tahle informace a my mohli začít pochybovat, jak je to s tím komunistickým hájením celosvětového míru.
Cena ropy jde dolů, ale cena elektřiny nahoru. Proč? Protože to bylo na jaře naplánováno. Že tomu nerozumíte? Už jste někdy slyšeli, že životně důležité komodity se někdy zlevnili? Kdysi dávno šly brambory po neúrodném roce z padesáti korun na osmdesát za metrák, a už nikdy nebyly levnější. Dnes pro zlevnění elektřiny také není důvod. Náklady na její výrobu nejsou podstatné. Dali jsme jejího monopolního producenta na pražskou burzu, a ačkoliv stát je největším akcionářem, nemůže s cenou nic dělat. Ta je přece věcí trhu. A proč bychom se neradovali, že do státní pokladny plyne stále více a více peněz. Možná by bylo dobré si tento podnik pro sebe zprivatizovat. Vždyť stát není nejlepším hospodářem. Jak absurdní v situaci, kdy nejvyspělejší a ekonomicky nejsilnější země světa zestátňují zkrachovalé banky a průmyslové korporace. Co se to vlastně dnes ve světě děje. Vlády zachraňují přebujelé a mnohdy nepotřebné instituce, které těžily z fiktivního bohatství, a jejichž manažeři se nechávali dobře platit, a v případě záporného růstu to stejným dílem zaplatí ti, co nemohou tu ekonomickou zběsilost výrazněji ovlivnit. Oni si jenom brali půjčky na dovolené a vánoce, které jim "bezelstně" všichni půjčovali. Jedno je jisté, z těchto lidí ty prachy vyždímají, o to se nebojím.
Jak z toho ven? Kde je zakopaný pověstný ztracený pes. Nemělo by už konečně stát všechno tolik, co skutečně stát má? Kdo to určí? No přece trh. Že si protiřečím? Ani bych neřekl. Takovou naivní představu o trhu jsem měl před dvaceti lety. Ale on nemůže fungovat, protože se stále dokola přerozděluje. Pro nás, co jsme velkou část života prožili v socialismu, je šokem poznání, že dvacet let budování kapitalismu bylo trnitou cestou od socialismu ke komunismu. Přirozeně, jen pro některé. Nejstrašnější na celé věci je skutečnost, že západní politici i bez naší zkušenosti se také dopracovali ke komunismu, aniž to tuší. Nástěnky, hesla, soutěže, a každý dělá, jen když se mu chce. Bere si podle svých potřeb. (To bylo geniálně vymyšlené). Stát prý má povinnost se o něj postarat, když má hlad a je mu zima. Tak to veřejnosti větší část evropských politiků servíruje.
Kde to všechno začalo. Tvrzením, že v kolektivu nejlépe víme, co kdo potřebuje, a proto za jednotlivce bude rozhodovat kolektiv. Nejlepší bude, aby se neplýtvalo, vše do detailu naplánovat. Jako bych to už někdy slyšel, ale nemohu si vzpomenout kdy a kde. Ano, narážím i na EU. Ta nám předepsala, kolik keříků a hlav má moravský vinař vypálit, kolik bulv cukrovky má sedlák z Polabí sklidit. Ne přirozeným procesem, že po letech sousedi zjistí, že se už nevyplatí ty "králíci (ky) chovat", ale nařízením, že my ti raději zaplatíme za nicnedělání, a pokud neposlechneš, tak ti napaříme pokutu. Tento postup vždycky vede k protekcionalismu, korupci, kriminalitě, ztrátě svobody a zodpovědnosti za své kroky. Vede k degeneraci jednotlivců i celku, ke zkáze. Jaký prostor tedy zbývá každému, kdo chce něco vytvořit, vybudovat. Prostředí jakékoliv soutěže je motivující a podporuje osobní růst. "Nemyslete, myslíme za vás", je heslo levicovosti. A věřte, že pro minimálně polovinu populace je přijatelné, a proto pro něj bude vždycky hlasovat.
V unii také přišli na to, když je ti největší řvouni přesvědčili, že je nejvyšší čas místo uhlím a dřevem topit obilím, kukuřicí a řepkou. Vůbec jim to nepřipadá jako provokace nebo zvěrstvo páchané na samotné přírodě, neřkuli k ostatnímu hladovému světu. Němci nechávají v Indonésii vypalovat deštné pralesy (plíce světa), aby prý domorodci měli práci a mohli ve velkém pěstovat palmy na olej, který je úžasně dotovaný vládou, takže se vyplatí s ním topit v alternativních elektrárnách. Zdá se vám to neuvěřitelné? Tak si pusťte záznam televize ze 17. Listopadu. Orangutáni sice ztratili "střechu nad hlavou", ale Němci jim pošlou nějaké euro na přilepšenou do opičího útulku. A takhle bych mohl pokračovat strašně dlouho o našem promyšleném přístupu ke krajině, ke svému životnímu prostředí. Nějak mi ale do toho plánovaného hospodářství nezapadá spousta věcí. Evropští politici se v jednom hlavním městě dohodli, že poručí větru dešti, přesněji, že do určitého data sníží emise CO2 o dvacet procent. Když největším expertům na toto téma do očí řeknu, že je to nesmysl, odpoví mi, že si musíme klást cíle, které se možná nedají splnit. Ale raději víc než míň. Důsledky jsou ovšem katastrofální. Připomíná mi to "rozpracovávání závěrů 19. sjezdu KSSS". Tímto bylo nastartováno obracení toků sibiřských řek a jiné zrůdnosti v minulých dobách. Kdo nejde s námi do plnění závěrů za každou cenu, jde proti nám, a to se mu nevyplatí. Sláva, byla nastartována éra obnovitelných zdrojů. Rozpracováváním se dostaneme k tomu, že jich moc není, a že jediným a nejlevnějším obnovitelným zdrojem je jádro. Ale to nemůžeme připustit, protože si ho zakázali Rakušáci, Němci, a ti přece vědí, co dělají. Těsnou většinou to oni řvouni vyhráli ve svých parlamentech.
"A co až dojde uran?", ptají se někteří. Nebojte! Je ho tolik na pevnině i v mořské vodě, že ho obyvatelé téhle planety nejsou schopni spotřebovat za milióny let. "A co s odpadem, vyhořelým palivem elektráren?" Je po něm obrovská poptávka (teď nemyslím Írán a jiné státy toužící po vlastní bombě), protože například Japonci neříkají tomuto materiálu hanlivě odpad, nýbrž surovina pro další generaci reaktorů zvaných rychlé. Nechci vás otravovat fyzikálními úvahami, a tak se zaměřím na to naše plánování. Schůdné cesty k naplňování stanovených cílů zaklínáme, ale trapné a iracionální cesty podporujeme. Jednou z těch nesmyslných cest je využívání větrné energie v Čechách. Fyzici to vědí, ekonomové to vědí, energetici to vědí, jenom politici buď dělají mrtvé brouky, nebo jsou hloupí. A proč by neměli být. Vždyť jsou to jen lidé jako my ostatní. Že hrají různé politické hry, to je jasné. Mají to v popisu práce. Ale že nás některými svými hrami poškozují, okrádají a ohrožují, k tomu bychom obecně neměli mlčet. Postavit velkou větrnou elektrárnu v Česku se vyplatí. V téhle branži jako v mnoha jiných není tržní prostředí, takže investor nemůže prodělat. Stát mu slíbil, že od něj vykoupí jakékoliv množství elektřiny v kteroukoliv dobu za netržní cenu. Tedy lukrativní pro pana podnikatele, a ještě dostane na její výstavbu pěkný balíček peněz. Kdyby mu takové podmínky nevytvořil, tak by se přece na to mohl vykašlat. Takhle to přece funguje všude v komunismu. Že se k větrníkům přihlásil i ČEZ. A proč ne? Peníze jsou dobrá věc a lidi to chtějí. Chtějí to proto, že jsou neinformováni, kolik z jejich daní na to stát doplácí, a možná ani nepostřehli, že mají jednu položku při placení elektřiny ve své domácnosti, jíž přispívají těmto podezřelým podnikatelům. Bývalo heslo: "Hlavně aby byl mír". Teď je podobné: "Hlavně zachraňme přírodu". A ti, co jej nejvíc vykřikují, dělají přesný opak. Přírodu ničí, hubí ptactvo i zvířata, otravují lidem životní prostředí.
Ve 46. týdnu tohoto roku byla česká energetická soustava mnohokrát před totálním rozpadem, "black outem". Kdo, nebo co za to mohlo? "Zločinné spolčení!". Zdánlivě nikdo konkrétní, ale tak nějak se to všechno proti nám spiklo. Bylo naplánováno, že budeme do evropské sítě dodávat výkon cca 200 MW. Maličkost. Stačí na to jeden uhelný blok ve Chvaleticích. Co se však nestalo. Změna plánu, v severním Německu a Francii začal foukat vítr. Což Frantíci, ti mají za ušima. Tři čtvrtě vlastní spotřeby pokrývají jadernými elektrárnami a vlády ostatních zemí jim to závidí. Nenechali se zblbnout zelenou lobby. V Rakousku jdou na odbyt zásuvky se zelenou a červenou LED, takže když myslíte ekologicky, přepnete si zásuvku do odběru se zelenou ledkou, a máte čisté svědomí. No a jak začalo foukat, probudili se všichni větrníkáři se svými obřími monstry, a ti začali tlačit do sítě svojí vyrobenou energii bez ohledu na to, co se bude dít. Přece jim to tak vlády zařídili. Dělo se to, že místo naší plánované dodávky sousedům, oni neplánovaně a agresívně tlačili energii k nám. Výkon téměř dvou temelínských bloků, cca 1800MW. Co my ale s tím. Můžeme načerpat vodu do nádrží na Dlouhých stráních, ve Štěchovicích a jinde, ale co když jsou plné, nebo bude foukat delší dobu. Odtavit jádro není dobré, je to stabilizační prvek soustavy. Tak odstavme tři uhelné elektrárny. To však stojí obrovské peníze, a doufejme, že až se situace uklidní, nebudou už studené. Prostě mezinárodní energetický chaos. Jak je to možné? Vždyť to máme pod kontrolou a plánujeme. Plánujete páni politici zmatečně. Vás přírodní zákony nezajímají, vy si děláte svoje. Ale těžko říct, jestli podle těch vašich má lidská společnost šanci na přežití. Neměli bychom vzít rozum do hrsti a nedělat zase velké skoky podobné těm sovětským a čínským. Zastavte to šílenství s větrem, nezničte nám naši krásnou zemi. Vítr zde nemá tradici, jinak by jej dávno naši předci využívali, ale bez těch megalomanských staveb.
Země těžící ropu se holt musí smířit s tím, že možná kilometrový mrakodrap nebude to pravé ořechové, a že když je potřeba, tak se ropa najde poblíž Kuby, samozřejmě že v Grónsku, na Sibiři, Aljašce, o Antarktidě i Arktidě ani nemluvě. Zpráva z minulého týdne říká, že pesimistické odhady zásob ropy jsou dvě sta let při progresívně se zvyšující její těžbě a spotřebě, u plynu nějakých tři sta let. V sedmdesátých letech minulého století bylo uhlí, ropy i plynu dohromady na dvacet let, a my starší s hrůzou v očích sledovali, jestli "nesvítí někde zbytečně". Vůbec nejsem propagátorem plýtvání s čímkoliv, zejména nerostným bohatstvím. Jsem však nepřítelem vytváření falešných a poplašných zpráv. Ona se tato metoda hodí k ospravedlňování čehokoli. V druhé světové válce byly použity dvě atomové bomby na Japonsko, a v osmdesátém šestém explodoval reaktor v Černobylu. Nikdo nechce znát podrobnosti těchto událostí, protože by mohl být vyléčen ze svých představ a lží, které šíří. Svoboda sdělovacích prostředků je dobrá věc, ale lze jí samozřejmě účelově zneužít způsobem, jak předvádějí Rakušané s instruktážním filmem o jaderném neštěstí v Temelíně. Když jsem byl na vojně u tankistů, nikdo nám nezdůrazňoval, že máme proti těm zlým imperialistům třikrát tolik zbraní. Nehodilo se to. Mohla by nám v mozku uvíznout tahle informace a my mohli začít pochybovat, jak je to s tím komunistickým hájením celosvětového míru.
Cena ropy jde dolů, ale cena elektřiny nahoru. Proč? Protože to bylo na jaře naplánováno. Že tomu nerozumíte? Už jste někdy slyšeli, že životně důležité komodity se někdy zlevnili? Kdysi dávno šly brambory po neúrodném roce z padesáti korun na osmdesát za metrák, a už nikdy nebyly levnější. Dnes pro zlevnění elektřiny také není důvod. Náklady na její výrobu nejsou podstatné. Dali jsme jejího monopolního producenta na pražskou burzu, a ačkoliv stát je největším akcionářem, nemůže s cenou nic dělat. Ta je přece věcí trhu. A proč bychom se neradovali, že do státní pokladny plyne stále více a více peněz. Možná by bylo dobré si tento podnik pro sebe zprivatizovat. Vždyť stát není nejlepším hospodářem. Jak absurdní v situaci, kdy nejvyspělejší a ekonomicky nejsilnější země světa zestátňují zkrachovalé banky a průmyslové korporace. Co se to vlastně dnes ve světě děje. Vlády zachraňují přebujelé a mnohdy nepotřebné instituce, které těžily z fiktivního bohatství, a jejichž manažeři se nechávali dobře platit, a v případě záporného růstu to stejným dílem zaplatí ti, co nemohou tu ekonomickou zběsilost výrazněji ovlivnit. Oni si jenom brali půjčky na dovolené a vánoce, které jim "bezelstně" všichni půjčovali. Jedno je jisté, z těchto lidí ty prachy vyždímají, o to se nebojím.
Jak z toho ven? Kde je zakopaný pověstný ztracený pes. Nemělo by už konečně stát všechno tolik, co skutečně stát má? Kdo to určí? No přece trh. Že si protiřečím? Ani bych neřekl. Takovou naivní představu o trhu jsem měl před dvaceti lety. Ale on nemůže fungovat, protože se stále dokola přerozděluje. Pro nás, co jsme velkou část života prožili v socialismu, je šokem poznání, že dvacet let budování kapitalismu bylo trnitou cestou od socialismu ke komunismu. Přirozeně, jen pro některé. Nejstrašnější na celé věci je skutečnost, že západní politici i bez naší zkušenosti se také dopracovali ke komunismu, aniž to tuší. Nástěnky, hesla, soutěže, a každý dělá, jen když se mu chce. Bere si podle svých potřeb. (To bylo geniálně vymyšlené). Stát prý má povinnost se o něj postarat, když má hlad a je mu zima. Tak to veřejnosti větší část evropských politiků servíruje.
Kde to všechno začalo. Tvrzením, že v kolektivu nejlépe víme, co kdo potřebuje, a proto za jednotlivce bude rozhodovat kolektiv. Nejlepší bude, aby se neplýtvalo, vše do detailu naplánovat. Jako bych to už někdy slyšel, ale nemohu si vzpomenout kdy a kde. Ano, narážím i na EU. Ta nám předepsala, kolik keříků a hlav má moravský vinař vypálit, kolik bulv cukrovky má sedlák z Polabí sklidit. Ne přirozeným procesem, že po letech sousedi zjistí, že se už nevyplatí ty "králíci (ky) chovat", ale nařízením, že my ti raději zaplatíme za nicnedělání, a pokud neposlechneš, tak ti napaříme pokutu. Tento postup vždycky vede k protekcionalismu, korupci, kriminalitě, ztrátě svobody a zodpovědnosti za své kroky. Vede k degeneraci jednotlivců i celku, ke zkáze. Jaký prostor tedy zbývá každému, kdo chce něco vytvořit, vybudovat. Prostředí jakékoliv soutěže je motivující a podporuje osobní růst. "Nemyslete, myslíme za vás", je heslo levicovosti. A věřte, že pro minimálně polovinu populace je přijatelné, a proto pro něj bude vždycky hlasovat.
V unii také přišli na to, když je ti největší řvouni přesvědčili, že je nejvyšší čas místo uhlím a dřevem topit obilím, kukuřicí a řepkou. Vůbec jim to nepřipadá jako provokace nebo zvěrstvo páchané na samotné přírodě, neřkuli k ostatnímu hladovému světu. Němci nechávají v Indonésii vypalovat deštné pralesy (plíce světa), aby prý domorodci měli práci a mohli ve velkém pěstovat palmy na olej, který je úžasně dotovaný vládou, takže se vyplatí s ním topit v alternativních elektrárnách. Zdá se vám to neuvěřitelné? Tak si pusťte záznam televize ze 17. Listopadu. Orangutáni sice ztratili "střechu nad hlavou", ale Němci jim pošlou nějaké euro na přilepšenou do opičího útulku. A takhle bych mohl pokračovat strašně dlouho o našem promyšleném přístupu ke krajině, ke svému životnímu prostředí. Nějak mi ale do toho plánovaného hospodářství nezapadá spousta věcí. Evropští politici se v jednom hlavním městě dohodli, že poručí větru dešti, přesněji, že do určitého data sníží emise CO2 o dvacet procent. Když největším expertům na toto téma do očí řeknu, že je to nesmysl, odpoví mi, že si musíme klást cíle, které se možná nedají splnit. Ale raději víc než míň. Důsledky jsou ovšem katastrofální. Připomíná mi to "rozpracovávání závěrů 19. sjezdu KSSS". Tímto bylo nastartováno obracení toků sibiřských řek a jiné zrůdnosti v minulých dobách. Kdo nejde s námi do plnění závěrů za každou cenu, jde proti nám, a to se mu nevyplatí. Sláva, byla nastartována éra obnovitelných zdrojů. Rozpracováváním se dostaneme k tomu, že jich moc není, a že jediným a nejlevnějším obnovitelným zdrojem je jádro. Ale to nemůžeme připustit, protože si ho zakázali Rakušáci, Němci, a ti přece vědí, co dělají. Těsnou většinou to oni řvouni vyhráli ve svých parlamentech.
"A co až dojde uran?", ptají se někteří. Nebojte! Je ho tolik na pevnině i v mořské vodě, že ho obyvatelé téhle planety nejsou schopni spotřebovat za milióny let. "A co s odpadem, vyhořelým palivem elektráren?" Je po něm obrovská poptávka (teď nemyslím Írán a jiné státy toužící po vlastní bombě), protože například Japonci neříkají tomuto materiálu hanlivě odpad, nýbrž surovina pro další generaci reaktorů zvaných rychlé. Nechci vás otravovat fyzikálními úvahami, a tak se zaměřím na to naše plánování. Schůdné cesty k naplňování stanovených cílů zaklínáme, ale trapné a iracionální cesty podporujeme. Jednou z těch nesmyslných cest je využívání větrné energie v Čechách. Fyzici to vědí, ekonomové to vědí, energetici to vědí, jenom politici buď dělají mrtvé brouky, nebo jsou hloupí. A proč by neměli být. Vždyť jsou to jen lidé jako my ostatní. Že hrají různé politické hry, to je jasné. Mají to v popisu práce. Ale že nás některými svými hrami poškozují, okrádají a ohrožují, k tomu bychom obecně neměli mlčet. Postavit velkou větrnou elektrárnu v Česku se vyplatí. V téhle branži jako v mnoha jiných není tržní prostředí, takže investor nemůže prodělat. Stát mu slíbil, že od něj vykoupí jakékoliv množství elektřiny v kteroukoliv dobu za netržní cenu. Tedy lukrativní pro pana podnikatele, a ještě dostane na její výstavbu pěkný balíček peněz. Kdyby mu takové podmínky nevytvořil, tak by se přece na to mohl vykašlat. Takhle to přece funguje všude v komunismu. Že se k větrníkům přihlásil i ČEZ. A proč ne? Peníze jsou dobrá věc a lidi to chtějí. Chtějí to proto, že jsou neinformováni, kolik z jejich daní na to stát doplácí, a možná ani nepostřehli, že mají jednu položku při placení elektřiny ve své domácnosti, jíž přispívají těmto podezřelým podnikatelům. Bývalo heslo: "Hlavně aby byl mír". Teď je podobné: "Hlavně zachraňme přírodu". A ti, co jej nejvíc vykřikují, dělají přesný opak. Přírodu ničí, hubí ptactvo i zvířata, otravují lidem životní prostředí.
Ve 46. týdnu tohoto roku byla česká energetická soustava mnohokrát před totálním rozpadem, "black outem". Kdo, nebo co za to mohlo? "Zločinné spolčení!". Zdánlivě nikdo konkrétní, ale tak nějak se to všechno proti nám spiklo. Bylo naplánováno, že budeme do evropské sítě dodávat výkon cca 200 MW. Maličkost. Stačí na to jeden uhelný blok ve Chvaleticích. Co se však nestalo. Změna plánu, v severním Německu a Francii začal foukat vítr. Což Frantíci, ti mají za ušima. Tři čtvrtě vlastní spotřeby pokrývají jadernými elektrárnami a vlády ostatních zemí jim to závidí. Nenechali se zblbnout zelenou lobby. V Rakousku jdou na odbyt zásuvky se zelenou a červenou LED, takže když myslíte ekologicky, přepnete si zásuvku do odběru se zelenou ledkou, a máte čisté svědomí. No a jak začalo foukat, probudili se všichni větrníkáři se svými obřími monstry, a ti začali tlačit do sítě svojí vyrobenou energii bez ohledu na to, co se bude dít. Přece jim to tak vlády zařídili. Dělo se to, že místo naší plánované dodávky sousedům, oni neplánovaně a agresívně tlačili energii k nám. Výkon téměř dvou temelínských bloků, cca 1800MW. Co my ale s tím. Můžeme načerpat vodu do nádrží na Dlouhých stráních, ve Štěchovicích a jinde, ale co když jsou plné, nebo bude foukat delší dobu. Odtavit jádro není dobré, je to stabilizační prvek soustavy. Tak odstavme tři uhelné elektrárny. To však stojí obrovské peníze, a doufejme, že až se situace uklidní, nebudou už studené. Prostě mezinárodní energetický chaos. Jak je to možné? Vždyť to máme pod kontrolou a plánujeme. Plánujete páni politici zmatečně. Vás přírodní zákony nezajímají, vy si děláte svoje. Ale těžko říct, jestli podle těch vašich má lidská společnost šanci na přežití. Neměli bychom vzít rozum do hrsti a nedělat zase velké skoky podobné těm sovětským a čínským. Zastavte to šílenství s větrem, nezničte nám naši krásnou zemi. Vítr zde nemá tradici, jinak by jej dávno naši předci využívali, ale bez těch megalomanských staveb.
DzGmLt <a href="http://mtgsocfhfjye.com/">mtgsocfhfjye</a>, [url=http://lrjneyycxovc.com/]lrjneyycxovc[/url], [link=http://tbruqyeamxvw.com/]tbruqyeamxvw[/link], http://vqfnlcnbqwyc.com/